„Jsi naivní! Až Ti znásilní a podřežou dcery, tak budeš mluvit jinak! Vem si ty uprchlíky  domů, když se jich tak zastáváš!“ rozhorlila se věřící kamarádka na setkání u kávy, když přišla řeč na imigranty.

„Je to verbež, ať táhnou, odkud přišli, kdo NÁM dá něco zadarmo“ shodně nadávali věřící chlapi, posilnění alkoholem  na prázdninové grilovačce.

„A co chudáci naši bezdomovci, kdo se o ně postará, ti by potřebovali pomoc,“rozumuje kluk, který dřív nemohl bezdomovce ani cítit. Najednou jsou mu nějak blíž i cikáni.

Mám pocit, že se dřív nebo později na každé oslavě, besedě, setkání, stočí řeč na téma imigranti. A nestačím se divit, jak nenávistné postoje k imigrantům někteří  moji vesměs věřící přátelé zastávají.

Na facebooku se to nenávistnými komentáři, sdílením protiimigrantských článků a debat jen hemží.

Je mně z toho úzko.

Když se ozvu, argumentuju, oponuju, zasypou mě spíláním, jaké jsou ty uprchlíci zlo. Vůbec jim nevadí, že se o uprchlících,  lidských bytostech ,  píše, jako by šlo o parazity, valící se do naší země, aby vraždili a znásilňovali.

Nechci soudit, situace je opravdu  složitá a nepřehledná,  kde je celá pravda nevíme.

Rozumím obavám a strachu z neznámého.

Ale nerozumím nenávisti  křesťanů.

Je mně těch lidí na přeplněných člunech, kteří opouští své domovy a riskují životy svoje i svých dětí, aby se dostali z pekla války,

 obyčejně a prostě

líto. 

„Skuteční lidé v nouzi nemají tolik peněz na cestu do Evropy, nemají čím zaplatit převaděčům, nuzní jsou v uprchlických táborech, ti se k nám ani nedostanou,“ poučí mě okamžitě moji známí.

Kolik máme výmluv…….

Redaktor  na ČT24 se ptal známého politologa, jak jsou lidé ve světě naladěni k přijímání uprchlíků. Odpověděl, že přesto, že např. Slovinsko se chystá stavět ploty, obyčejní lidé jsou tam (oproti našim) k uprchlíkům soucitnější. Vysvětloval to tím, že ve Slovinsku si lidé ještě pamatují válku, proto více soucítí s těmi, kdo před válkou prchají. Byli nedávno také uprchlíky.

„Hrajeme si na křesťany, ale cizí osudy nás nezajímají,“řekla otevřeně Magda Vašáryová a pokračovala „chceme si chránit jen vlastní kůži a vykašlat se na ostatní.“

Tvrdá řeč?

Některé moje známé, věřící, Vašáryová velmi urazila, když řekla, že křesťanství bereme jen jako folklor. „Tyto naše „křesťanské“ postoje  budou mít následky,“upozornila.

 „Počkej, až nás zaplaví islám, až ti budou diktovat, co máš dělat, uvidíš….“, hrozí mi přátelé.

„A je to tady,“ dala si status na facebook po útocích v Paříži kamarádka, která mě u kávy prorokovala, že mi podřežou dcery. Já jsem Ti to říkala, četla jsem mezi řádky.

Aby bylo jasno, jistě že mně není jedno co se děje ve světě, kolik zla šíří Islámský stát, modlím se za oběti v Paříži a nesouhlasím s násilím a dalším zlem, které se děje ve světě.

Ale nebudu  nenávidět.

Máme tak malou víru?

Myslíme si, že se Bohu vymkla situace z rukou, že ji nemá pod kontrolou?  

Sir Nicolas Winton pomáhal židovským dětem v době, kdy půlka Evropy díky Hitlerově propagandě Židy nenáviděla.

K tomu, aby došlo k triumfu zla, stačí, aby dobří lidé nedělali nic, řekl jeden moudrý muž. Pokud se nás to osobně nedotýká, většina necítí důvod se ozvat nebo něco proti tomu dělat. Vojenský historik Eduard Stehlík řekl pro ČR 2 Praha: „Vzpomínám si na německého kněze, který žil v době nacistické totality a který řekl: Když začali zatýkat komunisty, nic jsem neříkal, protože jsem nebyl komunista. Začali odvážet Židy, já jsem Žid nebyl, tak jsem se neozval. Pak si jednoho dne přišli pro mě.“

Přemýšlím nad tím, jak dlouho se ještě bude Bůh dívat na naše sobecké postoje, neochotu dělit se.  Mám obavu z toho, jak dlouho se bude dívat Bůh na to, jak moře vyplavuje těla dětí, imigrantů, jak dlouho bude tolerovat, že pes je pro nás víc než člověk (jak naznačila Vašáryová) a my budeme sobecky mlčet nebo šířit: Islám v ČR nechceme…..

Kněz Martin Sedloň mluvil o knížce, kde autor píše o zániku civilizací, kde jsou popsány fáze, které předcházely úplnému zániku civilizace. Už od Římské říše, vždy, když  lidé propadali konzumismu, odmítali se dělit, přišla válka. Válka jako očistný proces. Hrůza války, jako poslední výzva před zánikem civilizace. „Valí se na nás vlna uprchlíků – pokud zůstaneme ve svém sobectví, dovedeme to k válce. Přijměme tuto lekci. Vzpamatujme se, dokud je čas,“řekl kněz.

Natáčela jsem před pár lety v komunitě pro odvykání  od závislostí. Setkala jsem se s rodinami závislých  a vyslechla několik bolavých příběhů.  Vzpomínám si na odpověď jedné mladé dívenky – bylo jí asi 16 let. Její bratr byl 8 let na tvrdých drogách. V komunitě abstinoval  asi rok a půl, léčbu ukončuje, má práci.  Řekla mi: „Jsem hrdá na to, že Lukáš to dokázal. Vím, že až se vrátí domů,  budou si na něho ukazovat – to je ten feťák. Ale pro mě to bude  vždycky bratr.“

„Migranti jsou naši bratři a sestry, při hledání  lepšího života, daleko od chudoby, hladu, vykořisťování a nespravedlivého přerozdělování zdrojů naší planety, které jsou určeny k tomu, aby byly spravedlivě sdíleny všemi.“   Papež František