A. J. Cronin: Zelená léta

 

„Tak ty tedy nevěříš v Boha, dosáhl jsi vítězství rozumu....není divu, že jsi na to hrdý.“

Chvilku se odmlčel.

„Ale co ty o Bohu víš? A nebo konečně co o něm vím já?.......

Bojím se že nic.

Je absolutně nepoznatelný.....nepochopitelný.....zcela mimo dosah naší představivosti, našich smyslů. Přistupovat k němu intelektuálně je šílenství: neměli bychom o něm uvažovat, ale prostě jen věřit.“

Znovu se na chvíli odmlčel a pak uzavřel:

„Věř mi, největší hřích ze všeho je intelektuální pýcha.

Velmi dobře vím, co se děje v tvé hlavě. Všechno jsi zredukoval na podmínky jedné, jediné buňky.

Můžeš mi říct přesné chemické složení protoplazmy......těch nejjednodušších prvků.

Ale dokud tyto chemické prvky nedokážeš oživit, nezbývá ti, než abys byl dál pokorný a věřil.“