Začínal pracovní den.

Ráno jsme se sešly k poradě a po ní jsme chvíli poseděly.

Hovor u voňavé kávy a teplého pečiva se točil kolem různých témat, od dětí, přes módu, nakupování a pečení. Ryze ženský kolektiv. Byla jsem na pracovišti teprve krátce, tak jsem většinou jen poslouchala a do hovoru se příliš nezapojovala. Věděla jsem jen o jedné z těch 10 žen, že je věřící, zbývající spolupracovnice měly podle mě k duchovním věcem buď nepřátelský nebo vlažný vztah.

Právě tato věřící žena načala téma, které toho dne bylo velmi aktuální. Volil se nový papež.

Po smrti Jana Pavla II zůstal Petrův stolec prázdný a právě dnes se mělo rozhodovat, kdo na jeho místo usedne.

„Tak jsem zvědavá, koho zvolí. Doufám, že už konečně bude mít modernější názory a bude vstřícnější k eutanázii, rozvodům a potratům,“ pronesla ona žena a s chutí se zakousla do ořechového rohlíčku.

„Jak to myslíš?“ zeptala se mladinká kolegyňka.

„Tak jak to říkám. Zdá se mě, že církev má zkostnatělé názory, vhodné tak do středověku. Proč by si nemohla sama žena rozhodnout o tom, jestli dítě chce nebo ne, proč musí žít s manželem opilcem a nemůže se podle církve rozvést. Náš děda ležel 5,5 roku úplně nehybný a každý den si přál už umřít. Kdyby byla povolena eutanázie, tak se nemusel trápit...,“řekla rázně a zapila svůj názor trochou kávy.

„A ty bys mu tu injekci, aby se netrápil, píchla?“ zeptal se někdo.

„Já ne, doktoři přece,“ odpověděla rychle.

Chvíli bylo nezvyklé ticho. Docela jsem strnula. Nikdo se už k tématu nevrátil a pomalu se všechny začaly zvedat a šly po své práci.

Celý den jsem na rozhovor u ranní kávy musela myslet.

A nebyla jsem sama.

Zrovna jsem se chystala k odchodu a vypínala počítač, když na dveře mé kanceláře zaklepala jedna z kolegyní. Pozvala jsem ji dál.

Zeptala se zpříma: „Ty jsi věřící, že?“

Kývla jsem a čekala co bude.

„Víš, já sice do kostela nechodím, ale myslím si, že je moc dobře, že se aspoň někdo v dnešní době zastává těch nejslabších a hodnot, které se nám už nějak vytrácejí ze života. Moc bych si přála, aby zvolili nějakého papeže, který by dál chránil život – od začátku až do konce.“

Zůstala jsem stát v úžasu. Kolegyně na mě mrkla a zmizela.

Večer zvolili Benedikta XVI.

pro týdeník Naše rodina Jana Ilčíková

 

video.htm