Rodiny se uzdraví láskou...... 

Sobotní program setkání hnutí Modlitby matek 2006 probíhal v budově Biskupského gymnázia v Brně na Barvičově ulici.

Růžena Fialová, která zastupuje hnutí v České republice připomněla, že Brno je také poutním místem: v době, kdy město obléhali Švédové ve veliké přesile, brněnské ženy vyšly do ulic s obrazem Černé madony ( obraz věnoval Karel IV. svému bratru Janovi) a prosily Matku Boží o pomoc.

A skutečně se stalo, že i přes velkou přesilu se Švédům nepodařilo město dobýt a museli odtáhnout.

 

 

Setkání českých maminek pozdravila i Jana Pajanová, která vede hnutí Modlitby matek

na Slovensku. Podělila se o svou zkušenost:

„ Jen přes lásku můžeme uzdravit naše rodiny. Lásku k našim mužům, dětem. My si často myslíme, že teprve až on se změní, tak u nás v rodině bude dobře. Právě přes MM jsem pochopila, že nejdřív musím mít v sobě já lásku, můj muž ji ve mně musí vidět a pak bude dobře,“ řekla Pajanová.

Připomněla také, že se často porovnáváme s ostatními a ti druzí z toho vyjdou vždy lépe.

Není důležité dívat se na druhé. Každý z nás je postaven do konkrétní rodiny a když tu svou situaci dokážeme objat, přijmout, Pán nám požehná.

„Když naše dítě spadne, odře si kolena a neposlechne, pořád běhá a padá - ta rána se mu pořád rozdírá, co uděláme my jako mámy? Přece to naše dítě obejmeme, pofoukáme, utěšíme….. žádná máma dítě ještě nepřehne přes koleno a nedá mu na zadek, protože neposlechlo…a přesně tak s námi jedná Bůh…když padáme, pořád dokola padáme, objímá nás, tak jako my naše dítě, pofouká, nevyčítá…..to jen my si často ty naše rány rozdíráme…obejměte se večer a řekněte si jménem…Jano, mám tě ráda,“ dodala.

 

Kateřina Lachmanová známá mimo jiné svými knihami (Vězení s klíčem uvnitř..) mluvila o modlitbě v pravdě.

„Bůh čte v našich srdcích a my Mu je máme vylévat, ať je v nich cokoliv!!!

Popovídejte mu, jak se cítíte, důležité je mluvit s Ním upřímně.

A On dá často jiný pohled na situaci, ve které jsme……..pokud prožíváme nějaké utrpení, vidíme všechno pod clonou zármutku, On může ten závoj nadzvednout….

Pánu Bohu se nelíbí, když něco říkáme, ale něco jiného si myslíme. Možná mám strach, že mě nepřijme, když před něho předstoupím taková jaká jsem…moje srdce nemůže být odpojené od toho, co říkám Bohu…

Jsou situace, kdy nemůže člověk děkovat za to, co se stalo.

Je nesmysl děkovat za to, že mi zemřelo dítě nebo že mám muže alkoholika…ale můžu Bohu říct: i když se tohle děje, vím, že Ty mě neopustíš, já nevím, jestli uděláš zázrak, ale vím, že mě v tom nenecháš!

Prožíváme-li nějaké trápení, zúží se nám perspektiva, vidíme jen černě, všechno se nám slije do jednoho bodu…i v takových situacích musíme zůstat pravdiví. Cokoliv vychází z upřímného srdce je pro Boha přijatelné – i výčitka, i nářek!!

Bůh nemá uši, On čte slova v našich srdcích, neslyší co říkám, ale co mám v srdci!

Mějme odvahu přinést bolavé srdce před Boha. I když mám s někým spory, trápí mě to, vím, že bych měl odpustit, ale nejde mě to, klidně to Bohu řekni: Pane, chtěla bych to vyřešit,ale zatím mi to nejde, pomoz mi, buď se mnou…nejdůležitější je být před Bohem pravdivý…“

 

Svědectví obohatí každé setkání – Dana Vašulková v Dubňanech založila skupinku dětí, která se pravidelně schází a modlí se za své rodiče. Spolčo mladých si velmi pochvaloval i Petr Budiš - nachází zde kamarády, kteří pomohou v těžkostech. Spontánně se tak mládež zapojuje do hnutí Děti víry, které vzniklo jako odpověď na Modlitby matek.

 

Maminka Marcela předstoupila před ostatní a mluvila o tom, jak před časem těžce onemocněla, Čekala zároveň třetí dítě. Lékaři viděli jediné východisko: potrat. Ona i přes jejich naléhání dítěti život nechala a dnes je to už dospělý mladý muž a stal se knězem.

„ Je to až nepochopitelné, ale já jsem byla šťastná, i když jsem byla nemocná a když jsme v té komůrce čekala na ozáření, úplně jsem se Pánu Bohu svěřila, odevzdala svůj život a On mě nezklamal,“ svědčí dnes Marcela.

Na setkání přijelo i několik mužů, zástupců modliteb otců, hnutí, které se také šíří po celém světě.

 

„ Je to 32 let, kdy při bruslení praskl led pod mými dvěmi dětmi,“ začala maminka Anička svoje svědectví. „ Starší chlapec se z vody nějak vyhrabal na břeh a pomohl svému mladšímu bráchovi také z pod ledu ven. Ten když byl ještě ve vodě, prosil Matku Boží, aby ho zachránila, že dá do kostela tu stovku, co našetřil a má v pokladničce. Když přišel promáčený domů, první šel pro tu stovku. Dávala jsem mu peníze, že tu svoji stovku si má nechat, ale on, že by to neplatilo. Nesl ji do kostela jako poděkování za záchranu. A tento mladší syn se nám před 12 lety zabil v autě. Musíte uzrát k tomu, aby jste i tuto situaci od Boha přijali,“ svědčila Anna z Veselí nad Moravou.

 

Následovala mše sv., která byla protkána modlitbami matek za děti. Večerní adoraci vedla Jana Ungerová s modlitbou za vnitřní uzdravení. Celý den bylo setkání obohaceno zpěvem scholy z Dubňan. Právě v v Dubňanech působil kněz P. Jan Pavlů, který letos 5. května zemřel ve věku 45 let. Hnutí modlitby matek ve své farnosti velmi podporoval a povzbuzoval ženy, aby se pravidelně scházely.

 

Jednou za rok se maminky sejdou na společném setkání, aby načerpaly sil, povzbudily se navzájem a prožily hezkých pár dní ve vzájemném sdílení, v radosti a v modlitbě za děti. Každý rok posílají ženy, které se nemohou z různých důvodů zúčastnit setkání, peníze pro ty maminky, které by si jinak nemohli dovolit z finančních důvodů na setkání přijet.

Pro týdeník Naše rodina Jana Ilčíková