Umřel nám taťka.

 

Statečně donesl svůj kříž až na konec své životní cesty.

 

Byla dlouhá, předlouhá, těžká, přetěžká.

 

Nevím, jak si představoval život, když mu bylo dvacet a seznámil se s naší mamkou.

Ale vím, že nás všechny čtyři děti s láskou přijal. 

I když jsme přišly na svět tak brzo po sobě.

1968 vojákem v Českých Budějovicích

 

Staral se o nás, nic nám nechybělo.

Vedl nás k práci, zodpovědnosti, pokoře k životu. 

Nebránil nám v rozletu, podporoval nás ve všem.

 

Viděli jsme ho klečet na kolenou a s rukama sepjatýma, modlit se růženec.

Viděli jsme jeho velikou úctu k svatému Antonínovi.

Viděli jsme ho důvěřovat Bohu, i když mu umíral jediný bratr Toník, 

i když deset let procházel velikým utrpením a pokorně snášel obtíže spojené s nemocí.


Naše mamka se o taťku s velikou láskou celé roky starala, i když sama také vážně onemocněla. 


Díky její obětavé péči, 

péči mých bratrů, mohl zůstat doma až do konce. 

I díky velké podpoře a pomoci zdravotní sestry Hanky, 

sestřiček z Charity, lékařky Blanky a všech, kteří na něj mysleli, modlili se.


 

Odešel z tohoto světa pokojný, smířený s Bohem i lidmi, milovaný.


 

Ten poslední čas byl velice vzácný – stačili jsme si říct všechno podstatné, co jsme chtěli, byl to nenahraditelný čas na tolik projevů lásky…. 


 

I na modlitbu, přípravu na setkání s Pánem Bohem. 


 

Cítil se nehodný, trošku pochyboval, jestli se do nebe dostane.


 

1. února jsme si ještě připili vaječným koňakem na Staníkovy padesátiny.


 

Pořád děkoval, za všechno. 


 

Trpělivě snášel, občas i s humorem komentoval.


 

A Maria, Matka Boží za něho prosila v hodině jeho smrti, 

a věříme, že Bůh byl jistě milosrdný 

k němu 

a bude milosrdný i k celému světu.


 

V létě v nemocnici, kde se taťkův stav velice zhoršil se mě vážně ptal: 


 

„Víš, pořád přemýšlím, co řeknu Pánu Ježíši, až ho uvidím?“

 

Už ho viděl, 

už se políbili a objali, 

už mu otevřel do Radosti, 

už je jeho světlem, 

už nemusí věřit, 

už ví.

 

Už by s námi neměnil.

Image result for ježíši, důvěřuji ti


 

Prožili s mamkou společně 51 let. 

Viděli jsme lásku, úctu a věrnost - až do smrti. 


 

Děkujeme za to. 


 

Na shledanou, tati.

Věříme, že Tvůj i náš Vykupitel žije.


Můžeme někoho ztratit, když víme, kde je?

Stanislav Míšek 11.5.1947-20.2.2020