Umřel nám taťka.
Statečně donesl svůj kříž až na konec své životní cesty.
Byla dlouhá, předlouhá, těžká, přetěžká.
Nevím, jak si představoval život, když mu bylo dvacet a seznámil se s naší mamkou.
Ale vím, že nás všechny čtyři děti s láskou přijal.
I když jsme přišly na svět tak brzo po sobě.
Staral se o nás, nic nám nechybělo.
Vedl nás k práci, zodpovědnosti, pokoře k životu.
Nebránil nám v rozletu, podporoval nás ve všem.
Viděli jsme ho klečet na kolenou a s rukama sepjatýma, modlit se růženec.
Viděli jsme jeho velikou úctu k svatému Antonínovi.
Viděli jsme ho důvěřovat Bohu, i když mu umíral jediný bratr Toník,
i když deset let procházel velikým utrpením a pokorně snášel obtíže spojené s nemocí.
Naše mamka se o taťku s velikou láskou celé roky starala, i když sama také vážně onemocněla.
Díky její obětavé péči,
péči mých bratrů, mohl zůstat doma až do konce.
I díky velké podpoře a pomoci zdravotní sestry Hanky,
sestřiček z Charity, lékařky Blanky a všech, kteří na něj mysleli, modlili se.
Odešel z tohoto světa pokojný, smířený s Bohem i lidmi, milovaný.
Ten poslední čas byl velice vzácný – stačili jsme si říct všechno podstatné, co jsme chtěli, byl to nenahraditelný čas na tolik projevů lásky….
I na modlitbu, přípravu na setkání s Pánem Bohem.
Cítil se nehodný, trošku pochyboval, jestli se do nebe dostane.
1. února jsme si ještě připili vaječným koňakem na Staníkovy padesátiny.
Pořád děkoval, za všechno.
Trpělivě snášel, občas i s humorem komentoval.
A Maria, Matka Boží za něho prosila v hodině jeho smrti,
a věříme, že Bůh byl jistě milosrdný
k němu
a bude milosrdný i k celému světu.
V létě v nemocnici, kde se taťkův stav velice zhoršil se mě vážně ptal:
„Víš, pořád přemýšlím, co řeknu Pánu Ježíši, až ho uvidím?“
Už ho viděl,
už se políbili a objali,
už mu otevřel do Radosti,
už je jeho světlem,
už nemusí věřit,
už ví.
Už by s námi neměnil.
Prožili s mamkou společně 51 let.
Viděli jsme lásku, úctu a věrnost - až do smrti.
Děkujeme za to.
Na shledanou, tati.
Věříme, že Tvůj i náš Vykupitel žije.
Můžeme někoho ztratit, když víme, kde je?
Komentáře
Tatínkovi bylo 86 a v tomto věku byl vlastně poprvé v nemocnici. Dá se říci, že vážněji stonal vlastně pouze měsíc před smrtí...
Děkuji za krásné svědectví. Otce Johnyho,jsem také znala.Byl to skvělý člověk a kněz. o tatínka jsem přišla ve svých 4 letech.Ani jsem ho neznala. On mámu opustil.Vyrůstala jsem s adoptivní maminkou,kterou mám moc ráda.Přeju vám hodně síly v tak těžké chvíli. Mám těžké období,tak to obětuju za vás,vašeho tatínka a celou rodinu. Pán vám žehnej.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.