„Jééé,dobrý den, vás jsem už dlouho neviděla,“ oslovila mě před obchodem paní N.

 

Rozhlédla jsem se, jestli ten pozdrav patří mně a pak jsem ji poznala, několikrát jsme se potkaly pracovně.

 

„Dobrý den,“odpověděla jsem na pozdrav a všimla jsem si, že paní N. je v pokročilém stádiu těhotenství.

Stály jsme naproti sobě a nevěděly, co dál říct.

 

„Čekáte miminko, gratuluju,“ usmála jsem se na ni a chtěla pokračovat v cestě.

 

„Nó, to víte, přišla dobrá nabídka,“halasně odpověděla paní N.

Nerozuměla jsem.

„Prosím?“překvapeně jsem se na ni podívala, asi mluvíme každá o něčem jiném, myslela jsem si.

 

„Přišla dobrá nabídka,“ zopakovala ještě hlasitěji a pohladila si vystouplé břicho.

 

Pomalu mi docházelo, co tím chtěla říct.

Stála jsem jak zkoprnělá.

Poznala, že jsem v šoku a nejsem schopna slova. 

Začala vysvětlovat. Evidentně jí nevadilo, že kolem nás prochází lidé, kteří útržky rozhovoru slyší.

„Víte, to není moje vajíčko, ani spermie, já jsem jen poskytla dělohu,“spiklenecky ztišila hlas.

Zírala jsem na ni a nevěřila vlastním uším.

 

„Ale tak trochu je to přece i vaše dítě, ne?“zablekotala jsem stále v šoku.

 

„Já to mám v hlavě srovnané,“odpověděla rázně.

 

„Možná až se narodí, budete to vnímat jinak,“poznamenala jsem a přehodila tašku s nákupem do druhé ruky.

 

„Ne, ne, já to mám v hlavě srovnané,“zopakovala pevně, „ale manžela musím pořád odhánět, aby mně nehladil břicho, když to není naše. Začal na to dítě i mluvit. Tak nashle,“usmála se a pak ještě dodala: „Jo a na té klinice mi řekli, že za příplatek si ty lidi mohou říct, jestli chtějí kluka nebo holku, tak uvidíme.“

 

Viděla, jak jsem z toho nečekaně důvěrného rozhovoru zaskočena, tak mě asi chtěla uklidnit, jakože je to v dnešní době celkem běžné: „Divila byste se, kolik jsem na té klinice potkala známých.“

Pokývala důležitě hlavou a odcházela.

 

Nemohla jsem ten rozhovor pustit z hlavy.

 

Vzpomněla jsem si na P.MUDr. Kubíčka, který před lety téměř prorocky mluvil na přednášce o dětech ze zkumavky, o tom, jak je důležitá vazba mezi dítětem a matkou už v prenatálním období, jak dítě cítí a vnímá už v matčině lůně hudbu, hlas, doteky, jak se vyvíjí křehce citový život dítěte.

Jak je nenormální, že embryo je několik týdnů, měsíců "na ledě", jaké následky to může mít třeba v podobě duševní nemoci....a jak dárce semene nemusí o svém dědičném zatížení vlastně sdělit nic, jak klidně může zatajit vážná onemocnění.

Jak nebezpečné je dávat v sázku život dítěte a experimentovat v této oblasti....

 

Potkala jsem tu ženu nedávno na ulici. 

Do porodu jí ještě pár týdnů zbývalo. 

Na obličeji roušku, pandemie koronaviru možná zkomplikovala i její těhotenství, unaveně s někým telefonovala.

 

Třeba si to dárkyně vajíčka rozmyslela a za těchto okolností smlouvu ruší, napadlo mě. 

Co kdyby dítě nebylo v pořádku?

Počká si na příznivější dobu. 

A dobrá nabídka mojí známé přijde možná i později. 

 

Jen to nenarozené dítě je tady jaksi...... navíc.