Otec Joanne Schiebleové byl velmi přísný, zvlášť co se týkalo vztahů jeho dcery.

Stavěl se tvrdě proti její první lásce – umělci a navíc nekatolíkovi.

Proto nebylo divu, když jí pohrozil, že ji úplně vydědí, když se jako studentka univerzity zamilovala do muslimského asistenta na univerzitě, Jandaliho, pocházejícího ze Sýrie.

Jandali byl nejmladší z devíti dětí vážené syrské rodiny. Jeho otec vlastnil ropné rafinerie a rozsáhlé holdingové společnosti v Damašku.

Stejně jako Joannina rodina i jeho kladla velký důraz na vzdělání.

 

Když Joann otěhotněla, oběma bylo 23 let.

Rozhodli se, že se zatím nevezmou.

Joannin otec v té době umíral a stále dceři hrozil, že ji vydědí, pokud si Jandaliho vezme.

 

Joann odjela do San Franciska, kde porodila dítě a prostřednictvím jednoho lékaře novorozeného chlapečka předala k adopci.

Vymínila si jedinou podmínku.

Její dítě musí adoptovat vysokoškolsky vzdělaný manželský pár.

 

Doktor domluvil adopci u jednoho právníka a jeho ženy, ale když se chlapec 24.2.1955 narodil, vybraní manželé se rozhodli, že chtějí holčičku a od adopce couvli.

Tak se stalo, že se dítě nestalo synem právníka, ale muže s nedokončeným středním vzděláním a s vášní pro mechaniku, a ženy, která pracovala v knihkupectví.


 

Adoptovaného syna pojmenovali Steve Paul Jobs.


 

Tak se začal příběh jednoho z nejbohatších lidí planety, zakladatele firmy Apple, příběh plný vrcholů a pádů, život pronikavě intenzivní osobnosti tvořivého podnikatele, jehož vášeň pro dokonalost i jeho železné odhodlání způsobili revoluci.

Jeho příběh je jak poučný, tak varující. Plný lekcí o novátorství, vůdcovství a hodnotách.

 

Když se ve svých 55 letech chystal na operaci zhoubného nádoru, vyjádřil přání, aby jeho životní příběh sepsal americký spisovatel Walter Isaacson.

A přiznal mu: „Udělal jsem hodně věcí, na které nejsem pyšný. Napište pravdivě o mých selháních, stejně jako o mé síle.“

Vznikla pozoruhodná kniha.

V jedné z kapitol mluví o tom, jak se po smrti svých adoptivních rodičů setkal se svou biologickou matkou.

„Chtěl jsem jí poděkovat,“ svěřuje se Steve Jobs, „ a říct jí, že jsem rád, že jsem nezemřel při potratu. Bylo jí třiadvacet a prošla si peklem, aby mě donosila. Byla nucena podepsat adopci a vím, že stále trpěla tím, co udělala.“

                                                                                                    Podle knihy: Walter Isaacson: „Steve Jobs“


 

Výsledek obrázku pro steve jobs
Steve Paul Jobs

V našich životech, někdy hodně zamotaných,

se také často dopouštíme chyb a naše selhání zraňuje a často i velmi ubližuje druhým.


Možná jsme také stáli před rozhodnutím, jestli dovolíme, aby se naše dítě mohlo narodit.


Možná jsme podlehli vnějšímu tlaku, strachům a teď máme výčitky.


Možná některé věci už nikdy nepůjdou napravit, i kdybychom se sebevíce snažili.


Možná nám nejde odpustit jiným.


Možná nemůžeme odpustit sami sobě.


Co s tím?


Nebojme se uvěřit tomu,

který je Láska,

a který i naše největší prohry, průšvihy a selhání

umí odpustit

a dokonce proměnit v pokoj.

 

Nebojme se uvěřit!