Bílá sobota dopoledne na pohotovosti v jedné okresní nemocnici.
Doprovázím svého manžela, který si na kole zranil ruku.
Rentgen má za sebou a čekáme před chirurgickou ambulancí. Je tu plno. Sedíme spolu s asi dvaceti dalšími lidmi už skoro dvě hodiny.
Sanitka přivezla další zraněnou ženu, za ty dvě hodiny už třetího člověka.
Kousek od nás sedí na invalidním vozíku dosti korpulentní starší žena, bez nohy.
Asi po hodině žena přijede na vozíku ke dveřím registrace a řekne sestře, že potřebuje na toaletu.
„Vy tady nemáte doprovod?“ odsekne sestra a marně se snaží ovládnout v hlase nervozitu.
Práce je opravdu hodně.
„Přivezl mě soused, ale už musel odjet do práce,“ odpověděla paní.
„No tak si počkejte chvíli,“ odpověděla sestra o poznání soucitněji.
Paní odjela s vozíkem k toaletě, která je součástí velké čekárny.
Po chvíli vyšla z registrace sestra, navlékla si modré rukavice, otevřela dveře toalety a pomohla paní dovnitř.
Na lehátku těžce dýchá zjevně dezorientovaný starší pán, kterého před hodinou přivezl saniťák. Zjevně neví, kde je a nikdo se s ním zatím nezabývá.
Po chvíli vyjde sestra z toalety, sundává si rukavice a zvláštně se usmívá.
Je to reakce na událost na záchodě?
Uběhne asi 10 minut, sestra se vrací, otevře dveře na toaletu a zeptá se(vzhledem k čekárně plné lidí i nevhodně nahlas):
„Hotovo?“
Paní zřejmě odpoví že ano a sestra přede všemi čekajícími pacienty prohlásí:
“Tak na to si musím přivolat posilu.“
Jde do sádrovny za rohem a požádá zdravotního bratra na sádrovně o pomoc s obézní pacientkou. Odchází spolu na toaletu.
Po chvíli muž vychází a jde pro další pomoc do sádrovny.
Jdou oba v modrých gumových rukavicích a evidentně se celou situací baví.
Nevím, jestli je trapně jenom mně, nebo i dalším dvaceti lidem, kteří mají oči přilepené na mobilech a dělají, že nic nevidí a neslyší.
Mezitím už přichází můj muž z ambulance a odcházíme ven.
Přemýšlím nad celou tou situací, jež jsem byla nechtěně svědkem.
Rezonuje mi s událostmi těchto dní a je mi docela úzko.
Viděla jsem Krista poníženého,
viděla jsem Šimony
a co já,
my ostatní,
přihlížející,
mlčící většina?
Komentáře
Krásný článek.
Ale mně zaplavil smutek při vzpomínce na tatínka, kterého odvezli také na pohotovost, mrskli s ním na lehátko a nechali být. Tatínek chrlil z úst krev a byla mu zima. Opakovaně jsme prosili o deku. Posléze na něj jednu sice hodili ale dostal vynadano za tu krev. Čekali jsme 4 hodiny, do večera. K ránu tatínek zemřel.
+
Když tam maminka za ním rano přišla, a zjistila to, musela to sama oznámit sestře. Uniklo jim to. Ta jen natahla ruku pro 60 Kč , tolik se tehdy platilo za den v nemocnici.
Je děsivé, jak se někdy, zvláště se starými lidmi, v nemocnicích zachází.
To není jen se starými, to je se všemi. Mám podobnou zkušenost, akorát jsem tedy potom neumřela. Holt sestry jsou zavalené prací, zoufale podhodnocené a tak je snadné propadnout apatii a nelidskosti.
@felis rozumím, ale tím, že i ja se celý život povaluji po spitalech, mám srovnání, že čím jste starší, tím je zacházení opravdu horší a horší.
Tak jo. Ale i tak se těm sestrám až tak nedivím... Kolikrát jsou tak ztahané a hrozně vdečné za každý projev pochopení a vstřícnosti. Nechci omlouvat nelidské chování, jen chci poukázat, že problém je mnohem složitější. Pacienti i sestry jsou obětí systému. A posledních hodin Tvého tatínka je mi hrozně moc líto, takto by umírající konec života prožívat neměl :(...
To neměl. Zemřel úplně sám...
Sestry chápu, mají toho hodně a za minimální odměnu. Dennodenní setkávání se s utrpením, bolesti a smrti je také uvrha do určité ochranné bubliny. Jinak by to nevydržely. Vsimla jsem si též, že chirurgove a podobní, vnímají člověka jako maso. Musí.
Přesto zaboli, když se trpícímu a umírajícímu nedostane elementární podpory.
To úplně souhlasím, hodně to zabolí :'(...
Moc se omlouvám za vsechny zdravotníky..Je mi ta nade zdravotnictví hanba. 2,5 roku v sociálních službách, je pro mě dost šílená životní lekce...Bohu diky za Hospice, kde umírání je důstojné...
Nechci nikoho soudit, vím, že práce zdravotníků je velmi náročná.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.