Marian Kuffa, Olomouc, 11.2.2017

Pozvali mě na ples.

Říkal jsem si: Můj Bože i ty jsi chodil na slavnosti. Já jsem jen obyčejný vesnický farář.

Dali mě ke stolu č. 1. Z jedné strany prezident, z druhé ministr.

A hned čtyři kamery u mě a hned otázka: Co vy na plese, pane faráři?

Plesy -  to je moje, řekl jsem jim.

Seděl jsem mezi smetánkou. Vždycky se v duchu ptám:

Proč jsi mě sem Bože poslal?

Modlím se k Matce Boží, aby mně chránila a ptám se Ducha svatého, abych poznal, proč mě sem posílá.

Už hledání Boží vůle je Boží vůle.

 A co ty?

Ptáš se, nebo jsou tvé modlitby jenom vykřičníky:TOTO CHCI A TOTO NECHCI.

Pokorný člověk klade otazníky, pyšný vykřičníky.

Když kladeš otazníky, Duch sv. si Tě vede.

Když kladeš vykřičníky, děláš překážky Duchu svatému.

Na tom plese se mluvilo i o potratech a  jedna soudkyně se mě ptala, co já na to.

Celá smetánka poslouchala, jak jsem vysvětloval nauku církve.

Při splynutí spermie a vajíčka začíná nový život. Pokud ho člověk zničí, je to vražda nevinného.

Ale není to konec světa. Existuje opravný prostředek.

Poslouchali a ptali se:

 Jaký? 

Odpověděl jsem:

Svatá zpověď a pokání.

Co je to pokání, ptali se.

Oprava toho, co jsem pokazil.

Přiznej upřímně:  zabil jsem  dítě. Upřímnost je důležitá. A pak  je odpuštění.

Za rok mně ta soudkyně na plese přivítala, políbila mně a řekla: Jsem ráda, že vás máme, pane faráři.

Naším úkolem je ohlašovat evangelium. Zasít semeno. Nestarej se, co udělá dál Bůh. Buď svědkem Kristova evangelia, ať si ho lidé  přečtou z Tvého života.

Bůh miluje slabé lidi. Slabé, kteří svoji slabost  spojují s pokorou.

Pokorní lidé nejsou lidé bez chyb.

Pokorní jsou ti, kdo své chyby přiznávají.