Marian Kuffa, Olomouc  11.2.2017

Měl jsem matku mimořádně jemnou a otce mimořádně tvrdého, alkoholika.

Vím co to je celou noc nespat, jít hladový do školy.

To co mně matka  dvě hodiny vysvětlovala, otec „vysvětlil“  za dvě minuty.

Kdybych měl povahu jen po matce, moji chlapci, bývalí agresivní vrazi, by mě zabili.

Kdybych měl povahu jen po otci, tak je zabiju já.

Ve školce mě jednou učitelka velmi ponížila.

Musel jsem být vysvlečený do naha na WC, bylo tam víc kluků a děvčata se nám smála.

Velmi mě tím zranila, hrozně jsem trpěl.

Matka pro mě přišla a ptala se, co je mi.

„Je zlá ta naše učitelka, nemám ji rád,“ stěžoval jsme si.

„Maroško, já tě mám ráda,“ řekla mi  matka a moje rána byla zacelená.

Co dělat, když tě potupí, poníží?

Jeli jsme s chlapci v autě a v zatáčce vyletěl motorkář ze silnice.

Vyběhl jsem zaopatřovat.  Kamarád toho motorkáře se ptal: „ Kdo jste, lékař?“

„Ne, kněz,“ odpověděl  jsem.

Kopl mě do zadku, až jsem narazil do stromu.   

Otočil jsem se a chtěl jsem mu dát ránu z karate.

Ovládl jsem se a šel jsem zpátky do auta.

„Co je, faráři?“ptali se chlapci

„Nic. Jedeme.“

Teprve o kousek dál,u přejezdu, jsem řekl : „Kopl mě do zadku.“

Moji chlapci, kriminálníci, se rozčílili: OTOČ TO!

To by byl kovošrot z těch motorek!

„Něco s tím udělej,faráři!“

„Už jsem udělal.“

„A  co?“

„Poslal jsem mu požehnání. To je těžší. Dát mu nejtvrdší úder z karate by bylo lehčí. Toto bylo těžší.

Rozdávat facky je jednoduché. Chytat facky, na to je potřeba chlapa.“

 

Na kněžské rekolekci jeden kněz přede všemi řekl: 

„ Farář Kuffa za pár korun pokřtí i psa.“

Opakoval to.

Můj kaplan za mnou přišel : „Slyšel jsi to?? Co s tím uděláš?“

„Už jsem udělal.“

„A  co?“

„Prosil  jsem Matku Boží: drž mi pravou ruku, než se uklidním. Nejradši bych mu jednu vrazil.

 A pak už jsem mu dal požehnání.“

Plakal a tento můj kaplan mi

pak řekl, že vstoupí do Institutu Krista Velekněze.

 Za jedno ponížení, potupení,  jsem získal takového kněze.

 

Počůrával jsem se celou základní školu.

Víš co jsem prožíval, když jsem to neovládal a počůrával  jsem se tak dlouho?

Strašně jsem se styděl před sourozenci,ponížený,potupený.

Víš co to je, když se deváťák počůrává?

Ráno jsem to zamaskoval před sourozenci.

Moje matka mi všechno převlekla, nikdy v životě mi neřekla: proč se počůráváš?

Nezranila mě ani pohledem, nenormálně jsem ji za to miloval.

Taková je Panna Maria.

 Ví o Tvých slabostech a nikomu je nevykřičí.

Víš co to je, když máš slabost se kterou  neumíš nic udělat?

Já vím, já jsem to prožil.

Proto tak miluju slabé lidi, proto se jim dnes věnuju.

Alkoholik, který se sebou nemůže nic udělat, i když  chce.

Narkoman, který chce přestat. To jsou moji lidé.

Bůh si mě chystal pro slabé lidi a vycvičil si mě na to.

 

Před několika lety vjel kamion do protisměru  a zroloval mně v autě oba rodiče.

Otec se z toho dostal, vystřihali ho z auta.

Moje matka je mrtvá.

Na soudě jsem řekl:

Odpouštím za celou rodinu tomu šoférovi.

Vím, že moje matka by to chtěla také tak.

Zraňuješ pohledem? Jazykem? Gesty?

Moje matka mně milovala slabého a já o tom teď mohu mluvit pro vaše povzbuzení.