Sedím v křesle a dívám se na přenosy TV Noe ze SDM v Krakowě.

Bude mi skoro padesát a prožívám tento přenos jako by mi bylo dvacet.

Tehdy v roce 1991  jsem prožila SDM v Czenstochové. Připomínám si stejné okamžiky, které jsem tenkrát podobně silně prožívala, jako dnešní mladí lidé.

Moje dospělé dcery jsou doma. Neláká je to.

Právě řeší spoustu jiných věcí, cvičí, sportují, jsou na brigádě, ale Krakow je neláká – škoda.

Možná jsem měla víc naléhat, aby jely, ale k čemu by to bylo?

Vzpomínám na ulice plné lidí, kteří se radují, zpívají, zdraví se, na národní program i na nádherné setkání na Jasné hoře.

Do smrti na to nezapomenu a ze srdce přeju mladým, aby toto společenství prožili hluboce, v lásce a radosti a přivezli domů záblesky toho, co zde prožijí.Dnešní svět touží po radosti.

Tak si představuju nebe, jak jsem ho viděla v Krakowě na zahajovací bohoslužbě.

Zároveň mě děsí hlavní zpráva na seznamu. Ve Francii byl brutálně zavražděn v kostele starý kněz.

K útoku se přihlásil Islámský stát-koncentrované zlo.

Přemýšlím nad tím, proč se v poslední době tak rozšířily krvavé útoky a napadá mě souvislost s Rokem milosrdenství.

Stavidla Boží lásky jsou otevřené naplno, milosrdenství se dostane každému, stačí jen poprosit.

Naproti tomu ďábel zuří a řádí,jak urvaný z řetazu.

Nebojte se! Jan Pavel II nám to stále opakoval.

N E B O J T E  S E!

Proto se nebojím ani já o ty své holky a věřím, že si je Pán Bůh stejně k sobě přitáhne.

Má svůj čas a své způsoby.

Nebojím se ani o tento svět, kde se děje tolik zvrácených věcí, protože znám zaslíbení:

"Já jsem přemohl tento svět!"

Vím, kdo bude mít poslední slovo.

A těším se do nebe.

Strašně.

Ježíši,důvěřuji Ti!