Nechce se mi

 

Nechtělo se mi. Ani trochu. Nevím, co dřív, žiju v poklusu, nic nestíhám. Kamarádka Katka mi napsala, že mi „předplatila“obnovu v Duchu svatém, ať přijdu. Šla jsem kvůli ní a myslela jsem si, že je to jen na jeden páteční večer. U vchodu jsem se zapsala na bílý list papíru.

„Tam se mají zapisovat jen ti, kteří se chtějí opravdu celé obnovy účastnit,“ řekla.

Cože? To má víc částí?  Deset setkání a ještě k tomu jednou v pátek, někdy v sobotu a párkrát v neděli. Tak to nedám. Až budu odcházet, škrtnu se na papíře.

Vůbec jsem netušila, do čeho jdu.

Otec Petr nastínil, jak bude obnova probíhat. Tak dobře, neškrtnu se a počkám. Modlitba za to, aby Bůh odstranil překážky, které by nám bránily účastnit se obnovy – tak to jsem ale zvědavá, jak to chce Pán Bůh zařídit, dopravní spoje o víkendu jsou nevyhovující, řidičák mám, ale jezdím jenom v nouzi nejvyšší.

Příští obnovy se účastnili přátelé z naší farnosti, budou mě brát autem, nabízejí. Bůh začal odstraňovat překážky.

 

Nežít jen z vlastních sil

 

Nejvíc mě dostávají svědectví. Katecheze vždy na určité téma jsou okořeněny příběhy ze života. Lidé mluví o svých zkušenostech, selháních, upřímně a otevřeně o těžkých situacích, které je v životě potkaly. Všechna svědectví mají jedno společné :„ Teprve až jsem začal počítat s Bohem a přestal jsem situaci řešit jen z vlastních sil, dostalo se mi pokoje.“

Bůh působí i dnes, uzdravuje, pomáhá, je blízko, stačí jen poprosit. Vše probíhá v klidné, laskavé atmosféře

Po katechezi jsme se rozešli do skupinek, po počátečním nesmělém oťukávání se dokážeme sdílet.

Pravidelně čtu Písmo svaté – člověk si udělá čas, když chce.

 

 

 

Vyryl jsem si tě navždycky do dlaní

 

Vyryl jsem si Tě do dlaní, počítám s Tebou, věřím Ti, i když vím, jak si slabá, Jano.

Náš děda má na rameni tetování. V jeho věku už trochu zdeformované stářím. Naše děti se vždycky ptaly, co to tam má vytetované a on to vždycky nějak zamluvil. Manžel mi prozradil, že si tam kdysi dávno nechal vytetovat jméno své dávné lásky:„Jiřina“. No a babička se nejmenuje Jiřina, tak si to časem nechal přetetovat na  mořskou pannu.

Ale i přes šupiny bylo znát, že tam původně bylo nějaké jméno.

Uvažuju o tom, že Bůh si nás nikdy přetetovat nenechá, naše jméno je vyryté do Jeho dlaní. Navždycky.

 

Potřebuju uzdravit

 

Modlitba za vnitřní uzdravení – trápí mě moje strachy o mé blízké.

Prosím o uzdravení z těchto strachů. Modlí se nade mnou a za mě paní, která mi řekla, že ztratila syna. Šokuje mě to a obdivuju, jak jí Bůh pomohl přijat i tuto nesmírně těžkou situaci.

Dostávám slovo z Písma:

žalm 91 „…až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu“.

Beru Tě za slovo, Pane.

 

Přijď, Duchu svatý

 

Píšu Pánu Ježíši dopis, zvu ho do svých plánů, do svého života.

V Písmu čtu, že si Kristus za své učedníky vědomě volí hříšníky, tak to mám šanci.

Vrchol obnovy – prosba za vylití Ducha sv. – zvu Ducha sv. do našeho manželství, aby oživil můj vztah s manželem, prosím o moudrost ve výchově dětí, prosím, aby vnesl do mého života řád, disciplínu,ať umím druhým naslouchat, povzbudit, ať odvážně hlásám evangelium v prostředí, do kterého mě pošle, a vyprošuju si i dary pro psaní…….- nemáme být příliš skromní, Pán Bůh není troškař.

Prožívám velmi náročné období v práci. Tak těžké, jako doposud nikdy. Prosím, aby Duch sv. vstoupil do toho problému a pomohl ho vyřešit. Situace se řeší a Kristus mě učí:odpusť, žehnej i těm, kdo tě nenávidí, odevzdej mi tu situaci, nemusíš to řešit jen ze své síly.

 

Pošli mě, půjdu já

 

Vyslání učedníků je krásný symbolický rituál, silné momenty: 

buď kvasem v mouce světa,

jdi, utěšuj, povzbuzuj,

nes světlo do své rodiny, do vztahů v zaměstnání.

Připomínám si svoje heslo:

Za vše co bylo, děkuji, všemu co bude, ano.