Moje šestnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že místo vyučování jde zítra se školou do kina.

Okamžitě se mi vybavily zkušenosti z mých mladých studentských let. To jsme také občas místo vyučování povinně sledovali v kině nějaký ten ruský film, jehož jediným přínosem pro nás bylo zkrácené vyučování.

"Na jaký film jdete?" zajímalo mě.

"O tom klukovi, co se upálil,"odpověděla.

Z kina přišla nadšená se spoustou otázek.

Viděli "Hořící keř" a dcery i jejich spolužáků se zpracování příběhu Jana Palacha silně dotklo.

Měla jsem radost, že tento několikahodinový výborně natočený film dokázal přiblížit dobu Jana Palacha tak působivě, že přinutil spousty mladých lidí k přemýšlení.

O svobodě, o oběti, o zbabělství, slabosti, zrůdnosti minulého režimu....

Měla jsem radost, že tento film byl oceněn včera při předávání Českých lvů.

Důstojně celý večer předávání cen České filmové akademie moderoval výborný Marek Eben.

Pro mě přesně ten typ křesťana, který je mi velmi sympatický.

Nemusí v každé druhé větě používat "posvátná" slova, kterým dnešní lidé stejně nerozumí. Svědčí o své víře jinak a pro dnešní lidi daleko přijatelněji.

Když uváděl vzpomínku na umělce ze světa filmu, kteří v minulém roce zemřeli, řekl:

"Čím je člověk starší, tím víc pochybuje o tom, co dělá a jakou to jednou bude mít hodnotu.

Bude jednou cennější  skvělé představení, které odehrajeme                                   a nebo to, že nezapomeneme pozdravit vrátného, až budeme odcházet z divadla?

Každým rokem přibývá těch, kteří už to vědí.

Vědí to, ale neřeknou.

Protože kdyby nám to řekli, tak by možná tento sál byl poloprázdný a řada z nás by se zabývala úplně něčím jiným.

Pojďme si teď připomenout ty, kteří v minulém roce rozšířili řady těch, kteří už vědí."

Ale zpátky k filmu "Hořící keř".

Tvůrci tohoto nevšedního díla si trošku posteskli, že se kolem příběhu Jana Palacha 20 let jen přešlapovalo a nebylo toto téma zpracováno žádnými našimi zavedenými tvůrci. 

Scénář k filmu napsal Štěpán Hulík, který poděkoval lidem, kterým před pár lety zavolal jako mladý neznámý kluk a poprosil je, jestli by o nich mohl napsat scénář k filmu. Nechali ho, aby za ně převyprávěl jejich příběh - Jiří Palach, Dagmar a Radim Burešovi a Kamila Moučková.

"Moc vám za to děkuji, i za to, že jste žili tak, jak jste žili."