Moje kamoška Lenka Fojtíková byla na charismatické konferenci v Brně a nejsilnějším zážitkem pro ni byla přednáška francouzského kněze.

P. Daniel Ange promluvil jasně a přímo o věcech, které se dotýkají každého z nás.

Z jejích zápisků mě nejvíce zaujalo:

 

Myšlenky z přednášky P. Daniela

Boj mezi životem a smrtí

V Evropě se odehrává veliký souboj mezi životem a smrtí.

Mezi Zabijákem a Dárcem života.

Jsme uprostřed války. Žijeme ve světě, který zapomíná na Boha. Když člověk odmítá Boha, nalézá se v pekle. Jsou to ideologie nacismu, komunismu. které vyloučily Boha, a tak vznikly gulagy a Osvětim.

Devadesát procent utrpení ve světě pochází z hříchu. Kolik utrpení pochází ze žárlivosti, pýchy, egoismu či korupce... Kdyby lidé následovali evangelium, nebyly by války, rozvody a další neštěstí.

Senioři se v Holandsku bojí do domovů, aby nedostali eutanázii

V Evropě se dnes bojuje o život. V Holandsku už senioři nechtějí chodit do domovů důchodců, protože se bojí, že jim tam udělají eutanázii. Odchází proto do Německa, kde jsou v tomto směru přísnější zákony. V Belgii chtějí uzákonit, aby dvanáctileté dítě mohlo samo bez souhlasu rodičů rozhodnout o své asistované sebevraždě.

My se dnes znovu ocitáme v nacismu. Hitler nechal zabít 37 000 postižených lidí.

My dnes začínáme pomáhata s eutanázii lidem, kteří nejsou pro společnost už ekonomicky výhodní. Lékař rozhoduje, jestli budeme dál žít. Ve Švýcarsku existuje turistika smrti. Jsou tam kliniky zaměřené na eutanázii.

V Číně se rodičům může narodit jen jedno dítě.

Přednost mají kluci. Holčičky jsou potracovány.

Nyní proto chybí padesát milionů dívek pro mladé muže.

 

Ve Francii je uzákoněno, že žena

musí s postiženým dítětem na potrat

Ve Francii je uzákoněné, že ženy musí s postiženými dětmi, které mají v lůně, na potrat.

Vyšetření jsou ze zákona povinná.

Lékaři mají strach, že půjdou před soud, pokud se narodí dítě i s nějakou malou vadou. Špatná je také genetická manipulace.

Vajíčka žen jsou oplodňována i třicet let zmraženým spermatem. Dražší je sperma vědce než nějakého dělníka.

Za novou prostituci lze označit ženy, které se za úplatu stávají nositelky plodu. 

Ženy, které nechtějí být těhotné, si pronajmou lůno jiné ženy, která jim donosí dítě. Přivydělávají si tak třeba studentky, které nemají na studia. A to se vše děje v době, kdy už se dávno ví, jak je člověk ovlivňován už v lůně matky. Hned po narození jde do náruče matky, jejíž srdce nikdy neslyšel tlouci.

Dochází potom k neuvěřitelným soudům. Odehrávají se soudní procesy, kdy žena, která nosila dítě na objednávku, se rozhodla si ho nechat, protože se do něj zamilovala.

V Německu je nyní třicet procent párů, které nechtějí mít vůbec děti.

Rodí se tam jen muslimové.

V západní Evropě bude za dvacet let pětadvacet procent populace nad šedesát let.

V Rakousku jde už dnes padesát procent financí na staré lidi.

Když zemře v Číně rodičům dítě, nemá se o ně kdo postarat, protože jich více nesměli mít.

Od státu přitom neberou ani korunu. Blížíme se k sociálnímu peklu. Máme dvě řešení. Pozvat sem cizince z rozvojových zemí anebo všem nepotřebným udělat eutanázii.

 

Novodobí mučedníci

Musíme být připraveni být třeba i bez práce než asistovat při eutanáziích či potratech. Znám lékaře i zdravotní sestry, kteří ztratili práci, protože odmítli provádět potraty a eutanázii. To jsou dnes novodobí mučedníci. Velká Británie poprosila vládu, aby se změnil lékařský slib, v němž slibuje, že nebude vykonávat to, co mu zakazuje svědomí.

Život tryská z lásky. Satan ničí lásku. Kde je poničena láska, tam vzniká nejvíce beznaděje a sebevražd.

Ve Francii jsou děti vyučovány, že se může člověk narodit jako samička, ale být samec. Každý si může vybrat pohlaví sám.

V USA jsou už kliniky, které se specializují na změnu pohlaví.

Pokud si pětiletý chlapeček hraje s panenkami, všimnou si toho rodiče a zeptají se ho, jestli by chtěl být raději holčička a on souhlasí, tak je přeoperován. Dnes se už ví, že padesát procent těchto lidí končí sebevraždou.

Drama prožívají také děti, které jsou adoptovány homosexuály. Opět se vše děje v době, kdy už bylo dávno dokázáno, jak je pro výchovu dětí nutné vyrůstat s mužem i ženou.Ztratili jsme zdravý lidský rozum.

Další věc je paliativní péče. Lidé, kteří jsou láskyplně doprovázeni až do konce svého života o eutanázii nikdy nepožádají.

Eutanázie je velký křik: "Jsem tady! Nezapomínejte na mne!"

 

Lenka dále píše:

Přednáška byla odpoledne pěkná, ale ještě víc se mně líbilo, když večer vzpomínal, jak se dostal ke kněžství. Dnes tomu totiž bylo přesně na den šestašedesát let, kdy se rozhodl, že se stane knězem.

Bylo mu tehdy dvanáct let a on byl v internátní škole ve Švýcarsku.

Jeho rodiče totiž museli odjet služebně do Číny, a tak jejich děti putovaly do internátních škol. Malý Daniel v internátě trpěl.

"Chtěl jsem být dirigentem nebo závodním lyžařem. To byly totiž dvě jediné věci, které mi tehdy šly," vzpomínal hned v úvodu na své dětství. Ve škole byl velmi smutný, uzavřený do sebe, koktal a proplakal mnoho nocí.

"Učitel mně říkal, že jsem nula, že špatně dopadnu," pokračoval ve vzpomínání kněz.

Poté ale za Danielem přijeli na návštěvu rodiče.

Bylo to přesně 13. července před šestašedesáti lety. Šli společně s chlapcem do kapličky, kde se modlili. Během minuty ticha prosili všichni Boha, aby k nim promluvil. "Tehdy jsem s velkou silou cítil, že mi Bůh říká, abych žil s Ním, ptal se mne, jestli s ním chci spolupracovat a pomoct mu spasit svět. Nejvíc se mě dotklo, že mi v mém rozhodování dal absolutní svobodu si vybrat, jak chci já sám. Všechno to mám stále živě v paměti, jako by se to stalo včera večer. Od té doby jsem o svém rozhodnutí nikdy neměl absolutně žádné pochyby. Další věc, která mě tehdy ohromila, byla skutečnost, že jsem pro Boha nebyl ta nula jako pro ostatní. Pro své učitele jsem byl nula, protože jsem se velmi špatně učil. Potom jsem několik hodin plakal. Byly to ale slzy radosti. Došlo totiž k uzdravení mé nesmělosti," prozradil pozorným posluchačům kněz. A poté ve svém poutavém vzpomínání pokračoval.

V sedmnácti vstoupil do kláštera v Luxembursku. Chtěl tam jít už v šestnácti, a proto jel poprosit i samotného papeže, aby se přimluvil, ale ten nepomohl. Musel trpělivě rok počkat. Ve dvaadvaceti letech odjel do Rwandy, kde žil na malém ostrově třináct let. Poté byl povolán zpět do Evropy. Studoval teologii a sedm let žil v poustevně v horách. Pak začal evangelizovat mladé lidi po celé Evropě.  v r.1984 založil první mezinárodní katolickou školu modlitby a evangelizace pod názvem Jeunesse – Lumière, kde se mladí lidé formují, aby pak mohli sami oslovit a evangelizovat mladé.

No a poté kněz navázal a vzpomínal na život Jana Pavla II. Příběhy tohoto papeže vyvolávaly výbuchy smíchu, aby vzápětí tlačily slzy do očí. Páteční večer s Danielem Angem byl silný, a kdo ho prožil, tak na něj hned tak nezapomene...

Více zde: http://fojtikova.webnode.cz/blog/