MUDr.P. Ladislav Kubíček, z knížky Vůle Boží zbožná fráze?

Ještě jeden příklad tajemné režie Boží, který by mohl být scénářem pro kriminální záznam v televizi.

Bylo to zrovna o Vánocích.

Probudil jsem se po půlnoci a ve dveřích mého pokoje stojí někdo s punčochou na obličeji, s namířenou pistolí v jedné ruce a s nějakým železem v druhé ruce.

Co teď?

Sám se divím, že jsem nepropadl nervozitě, ale snažil jsem se normálně uvažovat.

Mám s ním navázat rozhovor?

Mohu si troufat zaútočit na něj násilím-rozespalý v noční košili?

Mohl bych skočit k telefonu?

Všiml jsem si, že onen lupič, který se dostal na faru vypáčením zavřených hlavních dveří, nějak zavrávoral.

To mě dalo odvahu přiblížit se k němu a v tom už on sám sundal svou škrabošku a já jsem v něm poznal svého „klienta“ z věznice.

Také odhodil pistoli, která byla jen dětskou atrapou.

 I on dostal odvahu ke klidnému rozhovoru.

Bylo mně tedy jasné, že můj milý lupič je pod vlivem drog.

Přinutil jsem ho, aby se šel na otoman vyspat, a ráno že se dohodneme.

Spal až do oběda.

Pozvali jsme ho ke svátečnímu obědu, on se omluvil , dostal stovku na vlak a po vzájemném přátelském vánočním blahopřání odjel.

Za rok jsem se dověděl, že se ho ujal farář z jedné farnosti a že je dnes pokřtěn a panu faráři pomáhá.

A tak událost, která vypadala zpočátku strašidelně, uzavřela se nečekaně dobře.

Z narkomana, lupiče, vězně a bezdomovce se stal spolupracovník na faře.

Může to vypadat jako neskutečná pohádka a policisté mě varují, že přece vím, že už dva kněží byli při přepadení zavražděni.

Co tedy? Můžeme se spolehnout na všelijaká bezpečnostní zařízení, na policiii – nebo svěřit všechno režii Boží?! A co takhle andělé strážní a naši patronové, kteří se tam nahoře nudí, protože o ně nestojíme a spoléháme se jen na sebe!?

Jestlipak i takovému narkomanovi a lupiči máme být svědky?

On asi na to nemá nárok, že ano. Jenže to zas může vypadat moc fundamentalisticky.

V 21. století!

Nedávno se ke mně přátelsky přihlásil jeden pacient v nemocnici.

Byl jsem na návštěvě u pacienta, který ležel na vedlejší posteli a pomodlili jsme se.

Načež se ten vedlejší pacient přihlásil, že je také křesťan, že se také modlí, ale že je evangelík.

„Víte, pane faráři, já jsem byl také katolík, ale jednou mě v náboženství dal pan katecheta facku, a tak jsem si říkal, že se fackovat nedám, a šel jsem k evangelíkům.“

Také svědectví.

Ještě že šel k evangelíkům a že se nestal komunistou.