MUDr.Ladislav Kubíček: "Vůle Boží zbožná fráze?"

Ve vězení jsem fungoval jako lékař. Mělo to pochopitelně své výhody, na nějaké zacházení si ani nemohu stěžovat. Dokonce se mě jednou jeden bachař ptal:

„Máte hlad?“ „Nemám.“ „Je vám zima?“ „Není.“ „Tak co vám chybí?“

Na to už jsem odpovědět nedovedl.

Horší to bylo s rodiči. Hlavně maminka se nedovedla smířit se skutečností, že má syna ve vězení jako zločince. Dovedu si také představit řeči sousedek, které neměly vždycky pochopení pro důvody mého odsouzení.

Ve vězení jsem také poznal jednu z výhod celibátu. Ženatí vězni se se situací smířili, ale jejich manželky byly i za ně šikanovány, vyhozeny z práce, děti se nemohly dostat do škol, do učení. Zavřeným manželům a otcům nebylo možno dodat domů dopisy s radami, vedení věznice prostě takové dopisy neodeslalo. Někteří odsouzení dokonce dostali vyrozumění, že jsou se svou manželkou rozvedeni, aniž by byli voláni k soudu. Psychické tresty byly horší než ty tělesné.

Kdybych byl biskupem, chtěl bych, aby každý můj bohoslovec jedny prázdniny prodělal praxi v nemocnici, jedny v továrně, jedny v zemědělství a jedny ve vězení.

Kněz musí být dnes ke svému působení připraven nejen studiem, ale i praxí mezi lidmi. Nepochybuji o tom, že i ten můj rok (po roce přišla amnestie) byl v plánu Božím, a smekám před kněžími, kteří tam byli deset, patnáct – a v Číně i třicet let!

Při jednom našem „protistátním“ procesu byla také jako svědkyně lékařka MUDr. Marie Gronátová. Soudce se jí mimo jiné zeptal ( jako svědkyně, ne jako obžalované)

komu dala nějaké ty opsané modlitbičky.

„Nezlobte se, ale když děláte z takovýchto náboženských textů protistátní materiál a stíháte tyto čestné mladé lidi, tak vám ta jména říci nemohu.“

Za tuto jedinou větu byla odsouzena pro „křivé svědectví“ na rok nepodmíněně a na rozdíl ode mě si celý rok musela odpracovat na poli ve věznici v Želiezovcích na Slovensku.

Nebyl to zase zbytečný fanatismus? A nebo to bylo krásné svědectví pravdě?!

Já jsem přišel do jihlavské věznice až po MUDr. Gronátové, ale když padlo její jméno, i bachaři smekali. To se jim nestalo, aby se dal někdo odsoudit za jednu větu statečného svědectví! Vždyť mohla říct, že si to nepamatuje.

Kristus je Pravda, kdežto za lží stojí satan, otec lži.

Vzpomínám si na rozhovor s jedním náčelníkem věznice, kterému jsem tvrdil, že křesťan nelže.

„Prosim vás, co jsme jich tady měli - a všichni lhali!“

Jaká je to ostuda pro nás křesťany. A naopak, jak je to krásné svědectví, když se někdo dá za pravdu odsoudit! Solženicin říká, že by se každý totalitní režim zhroutil, kdyby všichni lidé mluvili pravdu!

Možná má někdo dojem, že se tyto řádky týkají jen totalitních režimů, které už máme za sebou.

Podle zkušeností z jiných věznic – jsem také kaplanem ve věznici - kde už je většina mladých vězňů nepokřtěna, kteří ani nikdy o Desateru neslyšeli a slovo Bůh nebo církev je pro ně přežitek středověku, je nutno mít na mysli, že právě i oni jsou tím „koncem země“, kam se má hlásat slovo Boží.

Známe větu, že to, co jsme, křičí tak, že není slyšet, co říkáme.

Takže předmětem našeho působení je celý dnešní svět kolem nás, protože je to svět už pokřesťanský, ale žádné výmluvy, neboť právě do tohoto světa nás Bůh poslal.