Vůle Boží zbožná fráze?

Známá pražská malířka s duchovním zaměřením se cítila povolána výlučně k umělecké dráze. Jenže totalitní ovzduší a marxistický světový názor tomu nepřály a navíc prakticky smýšlející otec - lékař - rozhodl jinak: "Malování se můžeš věnovat jako svému koníčku, ale to tě neuživí. Přihlásíš se na medicínu."

Poslušná dcera poslechla a začala studovat medicínu, která jí však neseděla a podle toho vypadaly i zkoušky.

Já jsem se po maturitě rozhodoval mezi teologií a medicínou, oba obory mě přitahovaly, ale rodiče mě nábožensky nevychovávali a asi by nepřežili, kdybych se chtěl rozhodnout pro kněžskou dráhu.

Tudíž rozšířená rodinná rada rozhodla, že se přihlásím na medicínu a  já s tím souhlasil.

Jenže přišel osmačtyřicátý rok a s ním kádrování a prověrky.

Během studia jsem se věnoval také jiné činnosti -specielně v Moravanu činnosti náboženské, kdy jsme využívali svobody různými akcemi osvětovými, kulturními i politickými. Krátce a dobře: při prověrce mně bylo jasně řečeno "kolegy" mediky, že dál studovat nemohu.

Pokládám za důležité ještě dodat, že jsem nejdřív dostal poštou přihlášku do komunistické strany, kterou jsem poslal zpátky.

Přišla ještě jednou a to už jsem věděl, že někteří kolegové tuto přihlášku podepsali - a mohli klidně studovat dál. Jak málo stačilo! Jen podepsat. Mě ovšem ani ve snu nenapadlo, že bych mohl tu přihlášku podepsat.

Byl jsem tedy vyhozen "vyakčněn" a co teď?

V nemocnicích však bylo málo lékařů, tak mě v jedné načisto rádi přijali jako neplaceného poskoka. Byl jsem ovšem spokojen, protože vedle teoretického studia jsem se mohl vzdělávat i prakticky - v laboratoři, na interně, na chirurgii, na porodnici. Navíc tam ještě byly řádové sestry a kaple, takže jsem denně v kapli ministroval - tím byl i můj kádrový profil jednoznačný.

Také jsem se dál mohl věnovat apoštolské práci v rajónu. Počítal jsem , že toto moje působení bude buď trvalé nebo dlouhodobé - dokud bude strana u moci. A navíc mě stávající situace přesvědčila, že svět potřebuje víc kněze než lékaře.

Jelikož i ona pražská malířka Bedřiška Znojemská byla ze studia vyhozena, děkovali jsme oba straně a vládě, že nám svým rozhodnutím pomohla ke správnému životnímu zaměření.

Termín "strana a vláda" byl za totality běžný termín, který razila komunistická strana - to na vysvětlenou dnešním čtenářům, kteří už tu dobu nepoznali.

Že by i takové zásadní rozhodnutí činitelů Bohu a církvi nepřátelských bylo projevem vůle Boží?!

Tím však celá záležitost nekončí.

Po roce mého působení jako medika v nemocnici jsem dostal z ministerstva zdravotnictví dopis s jedinou větou: "Jelikož jste měl výborný prospěch, pokračujte ve studiu."

Pokračoval jsem tedy ve studiu a promoval jsem v termínu, jako kdybych vůbec studium nepřerušil - navíc jsem měl i jistou vítanou praxi.

Nepřestávám ještě dnes vděčit Duchu sv., že jsem neposlechl "rozumné"

rady kolegů a přihlášku jsem nepodepsal, a zachoval si tak čisté svědomí a čistý štít.

Také kolegyně malířka se pak mohla plně věnovat umění a po sametové revoluci jí byl přiznán i titul MUDr.

Je to tak těžké poznat vůli Boží?

Rok 1948 byl opravdu rokem významným pro celou naši společnost, pro mnohé jednotlivce byl zkouškou kvality i charakteru.

Jednoho dne jsme se sešli tři studenti - matematik, medik, přírodní vědec - a poté, co jsme posoudili vážnost situace, rozhodli jsme se všichni tři jít studovat teologii- tzn. dálkově, podle možností, vedle svého dosavadního studia.

Takováto forma studia tenkrát ještě nebyla běžná. Hned jsme se také odebrali za otcem biskupem a s nadšením jsme mu svůj návrh a požadavel předložili, aby nám povolil studium.

Vzpomínám si, jak byl překvapen.

Po krátkém přátelském pohovoru se vyjádřil v tom smyslu, že  doba potřebuje kvalitní věřící matematiky, lékaře i přírodní vědce, abychom tedy poctivě studovali svůj obor. Naše nadšení spadlo na bod mrazu a odcházeli jsme jako zmoklé slepice. Asi za deset dní jsme dostali každý dopis od biskupa, že nám studium povoluje.

U pana rektora jsme se prokázali biskupovým dopisem, vyfasovali index, podle možností chodili na přednášky a ke konci semestru dělali zkoušky.

Fungovalo to však jen do roku 1950.

Strana mezitím upevnila své pozice a zjistila, že je zbytečné mít mnoho kněží a udržovat tolik seminářů. Všechny kněžské semináře zrušila a  ponechala jen jeden "státní" v Litoměřicích, kam byli přijímáni uchazeči jen po absolvování přijímacího stranického pohovoru.

Já jsem v r. 1950 odpromoval a stal jsem se proti všem  předpokladům lékařem v socialistické společnosti a dostal jsme umístěnku do jihlavské nemocnice.

V rámci  přesvědčení, že Bůh uskutečňuje svou vůli  i prostřednictvím strany a vlády, jsem v Jihlavě klidně nastoupil nový úsek svého života, aniž jsem tušil, že bude tak dramatický.

Ale Bůh je dramatik!

Ve studiu teologie jsme pokračovali už jen tajně.

Literaturu mně dodávali kněží z Německa a zařídili v Německu případné svěcení.

Se svými názory jsem se netajil ani jako lékař.

Byly všude tolerovány jak představenými, tak kolegy.

Nikde mě například nenutili dělat potraty. Co si mysleli sami pro sebe nevím. Nedivil bych se, kdyby mě pokládali za fanatika, ale naše přátelské vztahy to nenarušovalo.

Dokonce jsem se stal v lékařských rodinách kmotrem.

Moji rodiče mě dali pokřtít a naučili mě Andělíčku, můj strážníčku, ale sami do kostela nechodili. V základní škole na Podkarpatské Rusi bylo sice náboženství, ale pan farář neuměl česky-byl Maďar-a já zas znal maďarsky jen nějaké nadávky.

Až když jsem se dostal  na studia do Brna k dobrému strýci a tetě, přišel jsem také mezi ministranty u sv. Tomáše.

Jednou jsme se, dvanáctiletí kluci, přede mší sv. bavili o své budoucnosti.

Uvažovali jsme i o možnosti stát se knězem, ale jestlipak vydržíme?

Vždyť někteří selhali, odešli, asi to není lehké vydržet....najednou se k nám obrátil kněz a pronesl jedninou větu:

"Chlapci, a to tak málo  věříte v milost Boží?"

Mně se ta jedniná věta tolik dotkla, že ji mám v paměti. Toho kněze jsem víckrát neviděl.

Určitě nevěděl, jak důležitou větu pro jednoho z ministrantů pronesl. Že by  taková jediná věta byla hlasem Božím?? Že by taková "náhoda" mohla mít vliv na celoživotní rozhodnutí?!