Babča Helča a další jiní přemýšlejí nad úryvkem z Písma, který jsme slyšeli včera na mši svaté.

Pamatuju si, že moje babička mi ledacos vysvětlovala z Písma, ale u dělníků na vinici si fakt nevěděla rady, cože tím podobenstvím náš dobrý Bůh myslel, vždyť je to přece strašně  NESPRAVEDLIVÉ.

Zasáhl mě Pastýřský list biskupa Vojtěcha, který se četl při nedělní bohoslužbě. Možná poprvé jsem pochopila, o co v tomto podobenství jde a uvědomila jsem si, že jsem se také jaksi podvědomě považovala za dělníka hned té první hodiny a trochu nadřazeně pohlížela na svoje "pomalejší" bratry a sestry.

Jak se tomu jen říká?? Pýcha?

 

 

"Milé sestry, milí bratři,

nezdá se vám to také nespravedlivé?

Dělníci, kteří na vinici dřeli celý den, sice dostali mzdu, na které byli předem domluveni, ale koho by nerozčílilo, že ti, kterým se nechtělo pracovat a nechali se najmout až na poslední hodinu, dostali od hospodáře víc, než si zasloužili?

Přestože na začátku evangelního úryvku (tedy radostné zvěsti pro nás) bylo jasně řečeno, že uslyšíme podobenství o nebeském království, a také dobře chápeme, kdo je ten hospodář, který najímá k práci, přesto z toho nemáme radost – spíše v nás zůstává pocit určité nespravedlnosti.

Proč? Protože rozhodnutí hospodáře narušuje systém našeho vnímání poměru práce a odměny. Vždyť my sami se s naprostou samozřejmostí považujeme za dělníky první hodiny, kteří si zaslouží víc, než ti, kdo přišli později.

Dobrota hospodáře k těm posledním nás provokuje, protože jsou to z našeho pohledu přinejmenším povaleči a o jejich případné odměně je zbytečné mluvit.

V této souvislosti velmi dobře rozumíme proroku Jonášovi, který se rozhněval na Hospodina, že nezničil Ninive, rozumíme i staršímu bratru marnotratného syna, když právě jemu, představte si takovému lotrovi, otec vystrojil hostinu.

Dalo by se říct, že dobrota Pána k těm nedokonalým a posledním, popouzí proti němu ty,

kteří se cítí být prvními.

Přesně takový je postoj Jonáše, postoj bratra marnotratného syna i postoj farizeů všech dob.

Dá se říct, že v duchovní oblasti je to špatné se všemi, kdo mají potřebu zdůrazňovat, co všechno vykonali, aby za svoji námahu obdrželi mzdu. Proto ani netouží být obdarováni Boží blízkostí. A tím se stávají dělníky poslední hodiny. Jiné vede tento evangelní úryvek k vděčnosti a díkům, že mohli pracovat na Pánově vinici a být mu celý den nablízku. Podobně, jako se z přítomnosti toho druhého těší zamilovaní…

A s tím souvisí i další část dnešní bohoslužby slova. – Jak jsme chápali slova žalmu, že Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a plný lásky, že je dobrotivý ke všem a má soucit se všemi svými tvory? Je to pro nás úžasná zpráva, která nás naplňuje radostí, nebo se nás vůbec netýká, protože právě já si přece jeho lásku zasloužím a mám na ni nárok?

A v jakém duchu jsme schopni vnímat prorocké slovo Izaiáše z prvního čtení, ve kterém je řečeno ústy Hospodina:

„O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho.“

Vzbuzuje to u nás nepochopení a z toho vyplývající nezájem nebo dokonce strach z nevypočítatelného Boha?

Nebo to vzbuzuje naši radostnou důvěru, ve které toužíme, aby náš život spolu s Ježíšem Kristem a v jeho Duchu opěvoval dobrotu našeho Boha a svědčil o ní? To vše záleží na Duchu, pod jehož vedením máme žít a objevovat Boží vůli."

 (úryvek z Pastýřského listu biskupa Vojtěcha, 18.9.2011)