Byl to krásný hnědooký kluk, vlasy špinavý blond, trochu plachý úsměv. Krásně maloval.

Bydlel nedaleko od nás, občas jsme ho i s bráchou vezli autem na mši.

Dospíval a dost ho zasáhly problémy, které měla jeho máma s jeho tátou.

Rozvedli se a on to velice těžce snášel.

Celý svět byl pro něho složitý, nevěděl komu věřit, přestal chodit do kostela,

jestli se nakonec aspoň něčím vyučil nevím.

Škoda kluka, říkala jsem si, když jsem ho viděla dost zanedbaného chodit po ulici.

Parta, drogy.

Sliby brzo vyvanuly, vystřídalo je zklamání.

Nepomohlo domlouvání, nepomohly výčitky,  slzy.

Bezmoc jeho mámy, která se za něho nepřestávala modlit.

Vždycky mě pozdravil, dokázal se mi podívat do očí, tak jsem si řekla, že to není úplně ztraceno.  

Utrápená máma se synem absolvovala několik pohovorů u psychoterapeuta, syn vše ignoroval, on nemá problém.

Poslední dobou se máma rozhodla radikálně, ostatně odborníci jí to radili už dlouho  -vyhazov z domu.

Rozhodnutí, při kterém krvácí srdce.

Když chceš žít s drogou, tak ne pod mojí střechou. Nedovolím, aby ses ničil, nebudu se dívat, jak se pomalu zabíjíš…..

Sáhl si na dno, vychrtlý, zanedbaný, oči zmatené a unavené,  ztratil toho víc, než si myslel.

V pátek jsme při modlitbě matek v kostele prosily za všechny závislé – na alkoholu a tvrdých drogách.

Františkova máma prosila se slzami v očích Krista o pomoc.

Kolikrát už? 

Celých osm let.

Dnes navečer se u nás zastavila a řekla mě:

dnes František poprvé uznal, že potřebuje pomoc, dnes konečně neignoroval  terapeuta, dnes se rozhodlo, že v pátek 13.května nastupuje na detox.

Na detoxu  stráví asi tři týdny a pak zhruba rok v terapeutické komunitě.

Prosím o modlitbu za Františka.

Bude to těžká cesta.

AŤ ho na ní provází Pán, ať je mu blízko, když se bude chtít vzdát.

Prosím o modlitbu.