Nejmladší dcera to prý zdědila po mně – říká manžel.
Chodí do třetí třídy, bere školu upřímně vážně, ale především ŽIJE
a z nějakých úloh, známek a poznámek si zas tak moc nedělá.
„Co bylo ve škole?“ ptáme se denně.
„Nic,“ slyšíme denně okamžitou odpověď.
„Proč tam teda chodíš,“přisadí si manžel.
Ale naša Johanka začne koulet očima a je jasné, že fakt přemýšlí, že by tam teda zitra už nešla.....
Dostane-li ve škole špatnou známku, než se naobědvá a přijde domů, pro spoustu jiných zážitků a podnětů na ni úplně zapomene.
Je šťastná, spokojená, sem tam nějaká pětka ji vůbec z míry nevyvede.
Nedávno si psala sama domácí úkol
a já jsem jen tak letmo sledovala, jestli píše.
No, museli jsme nakonec hodně mazat, přepisovat a opravovat.
„Mamko, ještě podpis,“ dožadovala se dcera mého podpisu pod tu mazanici.
Co si ta učitelka řekne???
Nakonec jsem jí úkol podepsala, Johanka se usmála a šla žalovat:
„Tatííííí, víš, že mamka dokáže úplně dobře napodobit tvoje písmo???"
Vím, že se to nemá. Ale občas to dělám:)
Komentáře
good...=)
Co mi to jenom připomíná ?? :-)):-)). Taky mám doma úplně stejnou "třeťačku". Díky, moc mě to povzbudilo. :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.