Dnes by oslavil pětaosmdesát let, ale v nebi je to lepší slavnost, zdravím Ladislave!

 

Život – největší umělecké dílo

P.MUDr. Ladislav Kubíček, vydala Matice cyrilometodějská 1996

 

Člověk a lidské tělo

Náš mozek – tak složitý počítač, v jak pevné schránce je umístěn v hlavě!

Jaká je to složitá soustava mozkových buněk a centrála všech možných funkcí celého těla!

Když se díváme-díváme se očima nebo mozkem?

Když dojde k usazení oplodněného vajíčka mimo dělohu někde v břiše-mozek okamžitě o tomto těhotenství ví a zablokuje hned celý hormonální cyklus a zařídí vše, aby toto klíčící těhotenství, klíčící nový člověk měl všechny potřebné výživné hodnoty, rozšířené přísunové cesty, chránící hormony-ať se to mimoděložné těhotenství vyvíjí v břiše kdekoliv.

Když se narodí člověk-ale i jakékoliv savčí mládě-začnou mléčné žlázy vytvářet mateřské mléko,

které má u každého druhu své specifické vlastnosti.

 To se vyvinulo? To fungovalo u prvního mláděte v dějinách?

A jak je kojení důležitým prvkem nejen výživným, uměle nenahraditelným (např. přítomnost protilátek), ale i co do formace citových vztahů.

Kde bere děloha- sval - sílu k vytlačení dítěte na svět, když nikdy v životě tento sval nepracoval a devět měsíců se jen roztahoval?!

Stačí nám „vysvětlení“: to je příroda, to je normální?! Vždyť to musí přemýšlejícího člověka srazit k zemi k pokornému úžasu!

DNEŠNÍ ČLOVĚK NEUMÍ ŽASNOU A DĚKOVAT. (Chesterton, angl. Spisovatel 1874-1936)

Jak je to všechno účelné!

Pro lidské oko je celý obor očního lékařství.Je ponořeno do kostěného důlku-proč asi?

Je chráněno dvěma hradbami tuhých chlupů-obočí a brv, ty brvy jsou na pohyblivém základu víček, která se „sama“ ještě navíc uzavírají při hrozícím nebezpečí.

Učí snad některá máma svého kojence mrkat? Víme, kolikrát za minutu mrkneme? Dovedeme silou vůle mrkání zabránit? Zkoušeli jsme to někdy? Že tím mrkáník svlažujeme průsvitnou rohovku slzami, které jsou slané-to víme? Proč je tam ta sůl? To se také během milionů let vyvinulo? A proč je duhovka u každého člověka jinak zbarvená? To potřebujeme k vidění? A jak se dovede naše panenka rozšiřovat a zužovat! A že při té dokonalé a složité skladbě a funkci jsou oči také krásné! Že se dovedeme očima smát a projevovat svůj smutek i svými slzami-že je oko opravdu „do duše okno“ - to nám nic neříká?! A jak se snaží děvčata právě své oči ještě vylepšovat – ne aby lépe viděly, ale aby byly krásnější! A co ústa a celá lidská tvář se svou mimikou?! To je zde jen k našemu trávení, k přijímání potravy a k řeči? Proč si lidé zvykli projevovat si svou lásku právě políbením na ústa, na tvář? Co všechno dokážou vyjádřit herci svou mimikou? To nepatří do svéry umění? Jak jinak je krásná tvář dívky, jak jinak je krásná vrásčitá tvář stařenky nebo starce! Jak je celý životní boj vepsán do takové tváře!

Co ta protilehlá část těla-tam dole, kde ústí otvory, kterými se tělo zbavuje svého odpadu, který většinou zapáchá a tím už ztrácí naše sympatie.

Jestlipak je na konečníku něco krásného? Dokud nám funguje, tak si ho nevšímáme, neřku-li abychom ho obdivovali. Ale když začne nějak vynechávat-to hned kolem něho a kolem svého vyměšování obskakujeme. Není to zajímavé, že umíme udělat umělou ledvinu, máme i umělé srdce, ale jistě jste ještě neslyšeli, že by se někomu podařilo vytvořit umělý konečník! Dovedeme si představit- a ani se těch lidí, kteří mají tzv. umělý vývod, nemusíme ptát, jaké mají obtíže. Je to jen malý kruhový svěrač, kruhovitý sval, který za normálních okolností tak ideálně funguje, že o něm ani nevíme. Neřku-li, abychom se cítili nějak povinni nad ním žasnout a děkovat za něj. Ale jakmile jen trochu nedovírá – je zle! A jak je vybavena sliznice celého trávícího traktu, že jí ten rozkládající se zapáchající, hnijící obsah neškodí? Totéž platí o močovém měchýři a močové trubici.

Krása sexuální sféry

Proč je tato krajina do jisté míry kryta ochlupením-jak u muže, tak u ženy? U muže jako by to mělo jen zakrývací charakter, ale u ženy zcela bezpečně k tomu přistupuje ještě prvek estetický. Proč její ochlupení má většinou takovou ostrou hranici směrem k břichu, jakou nikdy nemá muž? Že by v tom „vývoji“ byl zakódován i prvek estetický?

Jsme natolik materialisty, že zde vidíme jen anatomii a fyziologii?

Anebo jsme natolik otroky sexismu, že známe z této sféry jen navázané sexuální pocity s přitažlivými, třebas i hříšnými důsledky – anebo naopak se strachem se tomu všemu vyhýbáme, třeba i puritánsky a často i farizejsky!

Avšak postoj biblický, křesťanský, estetický, umělecký-vidí v této dokonale fungující sféře i její krásu, tudíž i umělecké dílo a navíc i její posvátnost, což automaticky nutí člověka k úctě a chrání tuto sféru před zneužitím, před zprofanováním. To je přece rozdíl proti dnešní všeobecné tendenci zbavit tuto sféru příznaku TABU. Tato tendence je ochotna tuto posvátnou sféru vláčet bahnem.

Můžeme to vyjádřit i jinak: estetický a posvátný pohled na tuto sféru je jakýmsi středem mezi dvěma extrémy-mezi strachem a nedotknutelností a snad i hříšností- a mezi barbarským zneuctěním, rozkošnicky nevázaným pohledem.

Že by i epidemie AIDS, rozvodovost, potratovost a sexuální kriminalita s tím vším souvisela? Neúcta k životu, k početí? Už staří Římané říkali, že se „člověk rodí mezi stolicí a močí“. Není to tedy ani hygienické, ani estetické. Anebo že by i tento prvek – zrození člověka!-měl nějak posvětit tuto krajinu, tuto sféru?

A když si jsou manželé dokonce vědomi toho, že se rodí nový obraz Boží, nový člověk, který zde ještě nikdy nebyl, nové dítě Boží, s kterým má Bůh už své plány na celý život „kterého si už před stvořením světa vyvolil...“, jak tvrdí sv. Pavel (Ef1,4), jsou pak rodiče i všechen personál na porodním sále svědky nového zázraku tvůrčí lásky Boží!

Může nevěřící člověk takovou velikost krásy tohoto okamžiku i celé této sféry pochopit? Není sto! A to je právě také součást spásy, vykoupení, je to dar Ducha svatého!