Scházíme se každý týden k modlitbě matek. Do naší skupinky chodí i Dana, maminka čtyř dětí. Před rokem, právě v době, kdy byl v ČR na návštěvě Svatý Otec, odvezli jejího sedmnáctiletého syna na onkologii. Semkli jsme se všichni k modlitbě za jeho uzdravení. Dana krátce popsala svoji zkušenost z těch dnů, kdy bojovala o naději:

Kotva naděje

Dana Volfová  

„Do příletu Svatého otce zbývá 48 hodin“, hlásají média, dojatá sleduji reportáže o posledních přípravách na tuto významnou událost. To je úžasné, Svatý otec přijede k nám na Moravu, bude tak blízko, posel radosti a naděje, moc se těším. V pátek mě ještě čeká kontrola u dětského lékaře (to bude dobré, kašel odezněl), v sobotu se nabalíme (sedmičlenná rodina něco spotřebuje), a v neděli za svítání už jedem!

„Svatý otec je v Praze“, říká šťastný reportér rádia, já pláču do dlaní v autě, na cestě do krajské dětské nemocnice, kde od včerejšího večera leží náš sedmnáctiletý syn. Kontrola, následný rentgen a CT vyšetření ho položily na lůžko JIP onkologického oddělení.

Bože, dej mi sílu, prosím, když otevírám dveře onkologie. Krátké přivítání se synem, krátký hovor s lékařem. Stav se od večera zhoršil, ani se dlouho nezdržíme, syna odváží na operační sál.

Brzy bude svítat, je neděle, sedím u syna v pokoji, sleduji zeď plnou diplomů a medailí za sportovní úspěchy, v ruce držím synovu již nepotřebnou vstupenku do sekce ministrantů. Mám strach.

Jsme na místě. Dívám se na oltář, dominující kříž a kotvu.

Mše svatá začíná. Prožívám ji až na dřeň. Osou liturgie je naděje. Vstupní modlitba: Bože, Ty prokazuješ svoji všemohoucnost tím, že nás nenecháváš bez pomoci…, 1. čtení Izaiáš… přicházím obvázat ty, jimž puká srdce…, Žalm:…Hospodin mě vysvobodil ze všech mých obav, pohleďte k němu ať se rozveselíte…, Evangelium: …pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi a já vás občerstvím…, Přímluvy: …buď nablízku všem nemocným… V obětním průvodu přináším syna a jeho život, pokorně a s důvěrou se modlím Otče náš, zvláště slova …buď vůle Tvá…, Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Svaté přijímání – jsem úplně klidná, bolest a úzkost ustoupily, milost chvilkového zapomnění? Ne, skutečný Boží pokoj. Anděl Páně- modlitba k Panně Marii, do jejíž ochrany nás Svatý otec svěřil, naší Matce, která mi teď nejvíc rozumí. Závěrečné požehnání, ujištění Svatého otce… s láskou pamatuji na nemocné, nechť vás Bůh zahrnuje svou milostí a požehnáním...


Co víc jsem mohla dostat? Svatého nám Otce, Bože, v lásce chraň a zachovej.
Odcházíme. Jedeme za synem. Spolu s naším panem farářem mu vezeme Tělo Kristovo, proměněné Svatým otcem. Jediný zdroj síly a pravé energie. Bude ji potřebovat.

Držíme se s manželem za ruce. Usmívám se. Nevím, co nás čeká. Ale vím, že máme víru, víru v Boha, Otce všemohoucího a milosrdného, máme naději, naději v Kristu, s ním poneseme náš kříž, máme lásku, lásku Boží, lásku vzájemnou, lásku bližních (přijímáme množství povzbuzujících SMS).

Poslední pohled na kotvu. Stojí tu jen pro nás. Nemám strach.

 

......................

Nedávno jeli poutníci do Říma poděkovat za návštěvu Sv.Otci,

my jsme děkovali v pátek večer při adoraci za uzdravení dnes již osmnáctiletého Jirky

- byl tam a děkoval s námi.