Přišla mi SMS.

Nějaký Pavel mě zve na squash, omlouvá se mi za nějaké nedorozumění a chce se smířit.

Končí zvoláním „ZVU TE NA RANDE - TO CO BYLO MEZI NAMI SNAD NEZUSTANE JEN TAK“.

Evidentně to nebyla zpráva pro mě.

Odesílatel si zřejmě spletl telefonní číslo.

Johanka se právě zakousla do chleba s máslem a ptala se mě:

„Mami, kdo Ti píše,“ mumlala s plnou pusou.

„Nikdo.“

„Kdo nikdo?“ pokračovala dcera.

„No nikdo, to nebyla zpráva pro mě,“ zaklapla jsem telefon.

„A proč ti ji ten nikdo poslal, když nebyla pro Tebe?“

Zvědavá dcera.

Nejdřív jsem chtěla SMS ignorovat, ale pak mě napadlo, že možná ta neznámá, které byla zpráva určena ČEKÁ a její milý si myslí, že MLČÍ.

Tak jsem Pavlovi odepsala: NA RANDE NEJDU, JSEM VDANA, SQUASH JSEM NIKDY NEHRALA a že si borec zřejmě spletl číslo, ať napíše té pravé. Smajlík nakonec.

Téměř obratem mi přišla odpověď od Pavla.

„DOBRE RANO,HELE, POTREBOVAL BYCH ASI NEJAKOU OMLUVENKU,KDY SE MUZU STAVIT?P.“

Už jsem nereagovala, ale o tom neznámém muži jsem během dne dost přemýšlela.

 Možná se rozchází s přítelkyní. Třeba chtěl hned navázat nějaký vztah se mnou, když tomu náhoda tak pomohla - a že jsem vdaná? To přece dnes není na překážku, ne?

Dnes se už i v seriózních novinách objevují inzeráty typu: Ženatý muž hledá vdanou ženu

k mileneckým schůzkám. ZN.diskrétně.

Stává se, že se i vdaná žena a ženatý muž může zamilovat – i v křesťanské rodině.

Kdo by za sebe dal ruku do ohně, že se jeho nebude nikdy nic takového týkat?

Ale přímo vyhledávat přes inzerát někoho, kdo by snad měl nějak „osvěžit“ jeho manželství, mi přijde strašně zvrhlé.