Když se tak zamýšlím nad tím svým psaním o své rodině,

vzácném pokladu,

kterého si rok od roku víc cením, najednou mi dochází, že je to jakýsi můj svět na signálech.

Z našeho rodinného života "vyzobkávám" rozinky toho krásného, co jsme spolu prožili.

Ale život obecně ani ten rodinný se neskládá jenom z těch rozinek.

Stejně jako ve vánočce jsou jenom sem tam, i v mém životě jsou jenom sem tam okamžiky,

o které se ráda dělím.

Uvědomila jsem si, že z mého dosavadního psaní, v tomto mém světě na signálech, bych mohla někoho uvést v omyl,budit zdání, jak jsou v naší rodině jen medové dny.

Jak se na sebe všichni usmíváme, děti jsou ukázněné, maminka vždy usměvavá, pečlivě upravená, chová se důstojně, mile, atmosféra pokoje, tepla a vřelosti , plná duchovních a intelektuálních podnětů.

Ale u nás je to často jinak.

Nemám perfekně uklizeno, navařeno, vypráno a vyžehleno, můj muž mně občas leze pěkně na nervy, děcka taky, sem tam hádka, jiný názor, jiná představa o výchově, sobecké postoje, dusno a nepříjemno.

Ano, i tak to u nás vypadá. Každý den u nás nevoní jablečný koláč.