Když se tak zamýšlím nad tím svým psaním o své rodině,
vzácném pokladu,
kterého si rok od roku víc cením, najednou mi dochází, že je to jakýsi můj svět na signálech.
Z našeho rodinného života "vyzobkávám" rozinky toho krásného, co jsme spolu prožili.
Ale život obecně ani ten rodinný se neskládá jenom z těch rozinek.
Stejně jako ve vánočce jsou jenom sem tam, i v mém životě jsou jenom sem tam okamžiky,
o které se ráda dělím.
Uvědomila jsem si, že z mého dosavadního psaní, v tomto mém světě na signálech, bych mohla někoho uvést v omyl,budit zdání, jak jsou v naší rodině jen medové dny.
Jak se na sebe všichni usmíváme, děti jsou ukázněné, maminka vždy usměvavá, pečlivě upravená, chová se důstojně, mile, atmosféra pokoje, tepla a vřelosti , plná duchovních a intelektuálních podnětů.
Ale u nás je to často jinak.
Nemám perfekně uklizeno, navařeno, vypráno a vyžehleno, můj muž mně občas leze pěkně na nervy, děcka taky, sem tam hádka, jiný názor, jiná představa o výchově, sobecké postoje, dusno a nepříjemno.
Ano, i tak to u nás vypadá. Každý den u nás nevoní jablečný koláč.
Komentáře
...a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům....
Jestliže neodpustíme těm, kdo nám ublížili, nenajdeme ani sami pokoj a radost - moje těžce nabytá osobní zkušenost na příliš dlouhé vyprávění.
Vyprávěj,naslouchám očima...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.