Bylo mi osmnáct a dala jsem se zapsat do kurzu šití. Měla bych do manželství něco přinést, říkala jsem si. Chtěla bych být taková správná hospodyňka, manželka, matka a tak začnu šitím.

Od začátku mě to strašně nebavilo. Neměla jsem potřebnou trpělivost, pečlivost a zručnost.

Pletení a háčkování mě také minulo, byla jsem na tyto ruční práce „levá jak šavla“.

K vaření mě mamka moc často nepustila a tak jsem do manželství vstupovala pouze jako zručná dělnice ve vinohradě a na poli.

Pole ani vinohrad jsme ale s manželem „díky Bohu“ neměli, tak mi byly zkušenosti nabyté v mládí celkem k ničemu. Manžel aspoň zasadil jahody a čekal, jak se k tomu postavím, ale kýženého výsledku se nedočkal .  Bydleli jsme od začátku sami, takže  i moje kuchařské výtvory  nezbývalo než přežít a přežvýkat, když  nic jiného nebylo k dispozici a obě tchýně daleko.

Zkrátka práce, které odedávna zvládaly všechny dobré hospodyňky mě nikdy moc k srdci nepřirostly, ale pořád jsem měla špatný pocit, že bych měla na sobě víc pracovat a že by mě to zkrátka bavit mělo.

Jednou jsem četla korespondenci Boženy Němcové, kde se své přítelkyni důvěrně svěřuje, jak strašně ji nebaví běžné práce kolem domácnosti, na zahradě, že se zkrátka raději věnuje jiným činnostem.

Srdce moje zaplesalo – velká spisovatelka Božena Němcová se nestydí přiznat, že neovládá dokonale domácí práce!

S nadšením a čirou radostí jsem svůj objev sdělila ihned svému muži. No, měla jsem raději počkat, až ze mě přemíra radosti trochu vyprchá, protože můj manžel na mně hleděl nechápavě. Absolutně neporozuměl mému nadšení , že prostě nemusím být dokonalá hospodyňka!

Nakonec jsem zjistila, že jsem raději měla mlčet a svému muži vůbec nic z korespondence velké spisovatelky neprozrazovat, protože když si tahal z koše nevyžehleného prádla něco na sebe, protože prý je všechno špinavé nebo nevyžehlené,  neopomněl rýpnou:

„ Á, Boženě Němcové se nechtělo žehlit…“

Božena Němcová mě pomohla snášet i pondělní  hovory v práci, kdy se u kafíčka ženská část kolektivu chválila, co všechno přes víkend zvládla.  Jak vzorně mají upravenou zahrádku, jak fantastický koláč upekly, kolik zavařily meruněk, nadělaly marmelády, umyly oken, vypraly (a samozřejmě i hned vyžehlily)  tunu prádla a ještě zvládly romantický večer při svíčkách se šampaňským.

Já jsem k danému tématu nikdy neměla co dodat, leda to, že jsem nestihla skoro nic z naplánovaného.

A tak jsem klopila zraky a mírně se červenala, a v duchu si několikrát opakovala jméno naší významné spisovatelky. Časem jsem si všimla, že se do hovoru nezapojuje ještě jedna má kolegyně a pojala jsem podezření, že na tom něco bude. Počkala jsem si na ni po práci a nesměle zavedla hovor na téma: jak nic nestíhám. Okamžitě ožila a svěřila se mi, jak veliké má výčitky, když všude slyší, co by všechno měla zvládnou a prostě nezvládá. Tak jsme se těm super matkám, super manželkám a dokonalým ženám zasmály a jako bonus jsem svěřila zkušenost s Boženou Němcovou – s upozorněním, aby svému muži tuto informaci raději zatajila, jinak si naběhne, tak jako já.

A tak když se po víkendu opět sešly super výkonné praktické ženy, jejichž kvalit zdaleka nedosahujeme, založily jsme ve vedlejší kanceláři  s mojí kamarádkou KLUB NEPRAKTICKÝCH ŽEN.

A vyprávěly jsem si, co jsme za víkend nestihly a co jsme pokazily, spálily a tak.

Začaly jsme tím, jak se nám daří pečovat o pokojové květiny. Už první téma vyvolalo takové salvy smíchu, že jsme vzbudily pozornost praktických žen – cože to prý máme my dvě za dýchánek?

Šly jsme s pravdou ven, že už prostě nemůžeme poslouchat, jak vše zvládají levou zadní a založily jsme klub nepraktických žen.

A víte co se stalo?? Najednou ty dokonalé matky, manželky a milenky začaly přiznávat, že jim se také občas také něco nepovede  a že jim půlka kompotů stejně nechytila a na zahrádce mají krtka.

A tak nás začalo do klubu postupně přibývat – každá z nepraktických žen musela povinně každý týden říct nějaký trapas, který se jí stal a dokazoval, že je nepraktická, jinak bychom ji musely z klubu vyloučit . Nedovedete si představit, kolik smíchu jsme si užily, když jsme si svěřovaly svoje nedokonalosti.

Kdo dočetl až sem, tomu za odměnu prozradím, s čím jsem několik týdnů v hitparádě trapasů vedla:

Jeli jsme nakupovat a jedna z našich dcer se v autě pořád jaksi vrtěla.   „Mami, mě něco štípe,“ stěžovala si a pořád poposedávala.  Okřikla jsem ji, ať dá pokoj. Ještě chvíli kňučela, ale když jsem ji znovu důrazně napomenula, přestala.

Večer jsem holkám skládala věci a všimla jsem si, že ta co kňučela  - měla proč.  Nedávno jsem  jí zašívala menší díru v kalhotách a asi mě něco vyrušilo, protože jsem jí tu navlečenou jehlu a niť nechala v kalhotách.

Naštěstí nedošlo k žádnému „úrazu“, dceři jsem se omluvila a druhý den bodovala v práci jako vítěz klubu nepraktických žen. Jen mě trochu vytkly, že nepraktická žena zásadně nezašívá:).