Bylo to velice zvláštní setkání.

Terapeutická komunita Krok v Kyjově uspořádala setkání matek, jejichž děti jsou závislé na drogách. V útulné, dřevem obložené tělocvičně seděly mámy v kruhu na židlích a pohled na ně mě rozechvíval.

Nad tělocvičnou, v prvním patře sídlil dětský domov.

Mámy, kterým drogy berou děti - slyšely celou dobu švitoření dětí, které z různých důvodů přišly o své mámy.

Smutné pohledy, hluboce zraněné bolestí, která nejde vypovědět.

Některé mámy plakaly, nemluvily, jen poslouchaly a stále plakaly.

Další, které už mají kus cesty za sebou a přišly posílit ty, které jsou na dně, na začátku křížové cesty. Jinak jejich příběhy nedokážu nazvat.

Kde jsme udělaly chybu?  Ptá se každá sama sebe. Co jsme pokazily? Má moje dítě naději?

Tisíckrát mě zklamalo, tisíckrát mě krvácelo srdce, když jsem je viděla odcházet, ležet v blátě a špíně….

Zničené rodiny, zamotané vztahy, bolest a pláč – to přinesly drogy rodinám závislých.

Několik let si procházela peklem závislosti se svým synem  máma, která je už smířená a vyrovnaná. Po několika pokusech syn léčbu absolvoval a žije už dlouho bez drog. Během terapeutické práce ale vyplynul na povrch další problém, který ženu trápil.

Její 80tiletá matka jí diktuje, co má a nemá dělat. Despoticky sleduje a řídí každý krok své dvaapadesátileté dcery. Tolik nevyřešených věcí si táhla tato máma roky svým životem. Terapeutka citlivě vede „hru“ a žena se v pláči svěřuje -  matka jí v dětství neustále opakovala, že je K NIČEMU.  Jak strašně trpěla jejím odtažitým, tvrdým chováním. Odkrývají se kořeny, které uzdraví už jenom odpuštění.

Bože, Tys byl tak blízko, tak hmatatelně jsem Tě tam cítila – dotkni se jejich srdcí, ony Tě nevidí, neslyší, zahlušuje je bolest, zatemňuje jim pohled na Tebe…..drž ty mámy pevně ve své náruči, když se propadají do beznaděje.

Pane, smiluj se.

 

Z jiného setkání (rodiče a jejich závislé děti) vznikl dokument: "....nám se to neMŮŽE stát"

http://mesto-dubnany.cz/dkt/index.php?video=videonoviny020410.wmv