ROZLOUČENÍ S OTCEM JANEM PAVLŮ,

*25.1.1961 + 5. 5. 2006, pohřeb v  BRNĚ - ŘEČKOVICÍCH 18. ČERVENCE 2006

„Tady jsou Dubňany a tam je nebe,“ řekl jste nám otče Jane, když jste poprvé přišel do našeho městečka.

„Já jsem váš farář a do toho nebe vás mám dostat,“ usmál jste se a získal jste si nás všechny.

Upřímně a otevřeně jste pak mluvil o svém životě, o své víře a nezamlčel jste ani věci,

o kterých se nemluví lehce….

Kladl jste nám na srdce:„Nejdůležitější je UVĚŘIT, že jsme milovaní, jedineční a velmi cenní pro Boha. Bůh je čistá láska a velké milosrdenství“.

Svým poctivým a upřímným vztahem k Bohu jste nás velmi obohatil.

A mnohým dal odvahu se k Němu vrátit i po mnoha letech……

Díky za vaše slzy, kterým jste se nebránil, když se vám někdo svěřil se svou bolestí, obtěžkán životem….

Díky za otevřené dveře fary, i vaše otevřené srdce : 24 hodin denně a pro každého, kdo potřeboval pomoc.

Dík za vlídné přijetí těch, kteří často i v noci zazvonili a řekli: Otče, už nemůžu dál, hroutí se mi vztahy, manželství…… vy jste poslední, chtěl jsem si vzít život. Jestli vy nepomůžete….

Díky za to, že jste byl nablízku lidem opuštěným, osamělým, nešťastným a pomáhal nést jejich kříž…

Díky za časté vystavování Krista k adoraci.

Říkal jste nám:„Nechte se opalovat, Bůh ví všechno, nemusíte mu nic říkat. Přijďte za ním a vystavte se paprskům Jeho lásky.“

Vdovy jste povzbuzoval: „ Teď můžete být svému muži ještě blíž, komunikujte s ním, vnímejte jeho blízkost.“

Když se vám lidé svěřovali, že někomu nestačili odpustit a ten dotyčný člověk zemřel, probouzel jste naději: můžete mu odpustit - přes živého Boha v eucharistii. Přijďte za ním a řekněte mu to. Pro Boha neexistuje čas, ještě můžete odprosit, vzkázat, že odpouštíte…

Díky za všechny pokorně a s láskou prožívané mše sv., kdy jste obdarován Bohem cítil přítomnost svatých. Bůh skrze vás uzdravoval: náš lékař v Dubňanech se divil, jak je možné, že lidé, kteří mají být dávno mrtví, žijí….

Radoval jste se, když za vámi po mši sv. přišla 80-ti letá stařenka a řekla vám, že poprvé v životě pocítila blízkost Boží…radoval jste se, když jsme pocítili Boha živého, který působí v našich životech i dnes v jednadvacátém století….

Když jste jednou mluvil o tom, že Ježíš zde na zemi prožíval i velkou radost a tančil, jedna paní se pohoršovala a řekla, že Ježíš určitě netančil. Můj Ježíš tančí, řekl jste.

Posiloval jste útěchou nemocné a umírající, i když jste už sám hodně trpěl.

Dlouho trvalo utrpení, kterým jste procházel…

Psal jste nám: Modlím se : BOŽE NEROZUMÍM TI, ALE PŘESTO TI VĚŘÍM.

To je pro nás otče Jane, to nejsilnější kázání…

Prosili jsme P. Šuránka a Dr. Kubíčka, aby se přimlouvali u Boha za vaše uzdravení.

Ale Bůh rozhodl jinak a my věříme, že už vás objal a ještě nepustil ze své náruče.

Otevřel vám do radosti!

A vy nelitujete ani minuty, kdy jste mu dal svoje srdce a souhlas k Jeho vůli…..

O letošních Velikonocích jste nám poslal poslední lístek a na něm vlastní rukou napsal:

Láska je silnější než smrt. Otče Jane, děkujeme za váš život, díky, že jsme aspoň kousek cesty mohli jít s vámi a protože láska je silnější než smrt, jsme si blízko, blíž než dřív…….

a kde je láska, tam strach nemá místo.