P.Petrík František

O rodině, manželství a normálním životě

 

Otče, co prospívá dobrému vztahu manželů?

Asi není dobré, když mají ti dva na růžích ustláno, když mají všecko, co si přejí mít, když se nemusí o nic snažit.Také není dobré, když mají čas na všechno ostatní, ale nemají čas jeden na druhého, nemají čas na to, aby pěstovali, rozvíjeli svůj vztah, protože ten pak zaniká. A jaký je tvůj vztah,takový je tvůj stav.Jaký je manželský vztah mezi mužem a ženou, takový je stav srdce a duše každého z nich.

 

S jakými problémy se nejčastěji v rodinách setkáváte?

Těžké je ve vztahu snášení různých odlišností, rozdílností povah, které ti dva neznali před uzavřením manželství. Do manželství si přináší každý spoustu návyků, zlozvyků ze své rodiny, party a ty se poznají často až v manželství. Je nutné se před manželstvím dobře poznat v různých životních situacích – v rodině, partě, při práci i zábavě si všímat, jak se ten druhý chová. Z nedostatku vzájemného poznání vyplývají velké těžkosti v počátcích manželství. Dalším problémem je zevšednění života, to, že je to všecko kopie předešlých, předcházejících dnů, žádné vzrůšo, proto je dobré si nějaké to „vzrušení“ občas jeden druhému připravit v tom dobrém slova smyslu. Najít si možnost nějakého společného odreagování, společné zábavy, věnovat se jeden druhému. Manželé se málo snaží získávat si lásku toho druhého celý život znovu a znovu. Zvítězí často takový ten pocit spokojenosti s tím, že on už je můj, ona už je moje, a myslí si, že se to nějak nemusí změnit, proto už nepotřebují vynakládat žádnou energii, aby si znovu a znovu získávali lásku toho druhého. To je velký omyl a plynou z něho mnohá zranění a havárie ve vztahu.

 

Pracujete i mezi odsouzenými ve věznicích, z jakých rodin jsou tam lidé?

Převážně z neúplných rodin, z dětských domovů, v naprosté většině se na nich podepsal špatný vztah mezi otcem a matkou. Hezký vztah mezi rodiči je základní startovací dráhou pro celý život dítěte na celý jeho život.

 

Co radíte rodičům, co dělat, aby jejich děti nespadly do otroctví závislosti?

Žít, nic víc. Normálně žít. Děti nasávají, vdechují normální život svých rodičů. Není potřebná žádná křečovitá snaha vychovávat. Nevychovává slovo, vychovává životní styl, který ty děcka odpozorují u svých rodičů. Životním stylem, postoji, vztahy, které se v rodině vytvářejí aniž by se jakkoli snažili vychovávat, tehdy vychovávají nejlépe.

 

A co řeknete rodičům, jejichž děti jsou na špatné cestě?

Aby důvěřovali, že Bůh jejich děti vede, aby nepřestávali za ně prosit, modlit se, aby jim nezametali cestičku, aby jim neulehčovali jejich existenci, aby s důvěrou Bohu se snažili dětem ukázat, že za svůj život jsou zodpovědni sami. Kdyby rodiče chtěli vyřešit každý problém, děti se nikdy nedostanou na samostatnou cestu, nepostaví se na vlastní nohy a pořád budou mými klienty v kriminále.

 

Máte velké zdravotní problémy, jak snášíte svůj kříž?

Těžce. Remcám často a jsem nespokojený, ale pak si řeknu že to k ničemu není, že je dobré vydržet…kdybych ho dokázal nést lehce, tak bych asi nemohl pochopit ty druhé, kteří ten svůj kříž snášejí těžce. Když se mě někdo zeptá, jak se mi daří, říkám: Špatně – to je pravda, ale dodávám, ale dobře to snáším.

pro týdeník Naše rodina Jana Ilčíková