TOMUTO ČLOVĚKU NIKDY NEODPUSTÍM!!

 

„ Chceš-li být otrokem nějakého člověka, NESNÁŠEJ HO. Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tento člověk bude s tebou jíst a naruší tvoje trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti. Své štěstí vkládáš do jeho rukou. Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým.“ John Powell

Nedávno jsem poslouchala při vaření rozhlas. Mluvila tam nějaká lékařka na téma KŘIVDA a jak se s ní vypořádat. Z letité zkušenosti z ordinace i svého osobního života demonstrovala, jak je zhoubné, když člověk zatrpkne, neodpustí a živí v sobě léta křivdu.

 

Křivda se prý nevyhne nikomu.Neexistuje člověk, který by neprožil nějaké ublížení. Každého se to dotýká a bolí a přímo volá po odplatě, pomstě.

 

Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, jeho tělo i psychiku. Rozkládá, ničí, znepokojuje, je zdrojem napětí a podrážděnosti. Podle lékařky pak takový člověk ubližuje druhým. To se mu pak vrací jako bumerang.

 

Posluchači měli možnost volat do pořadu a jeden se zeptal: „Jaká je tedy cesta ven z toho začarovaného kruhu, přece nejde odpustit na povel?“

 

Lékařka totiž označila odpuštění jako jedinou možnou cestu k vnitřní svobodě. Ale na povel to opravdu nejde, je to proces. A pořádně těžký kus práce na sobě.

 

A jak začít?

 

Na začátku musí být rozhodnutí začít problém řešit. Přiznat si, že mě vzniklá situace bolí, vadí, statečně si svoje negativní pocity přiznat.

Druhý krok je vzdát se pomsty, radí lékařka. Neškodit a nepůsobit zlo tomu člověku. Přijmout ho jako člověka bez ohledu na jeho vinu.

Nemluvit o něm zle před ostatními.Odpuštění je věcí vůle a ne citu.

Na sporáku mě bublal oběd, já jsem vypnula rádio a ještě dlouho přemýšlela o tom, co jsem slyšela. Vzpomněla jsem si na pohřeb jednoho souseda. Víc jak dvacet let se nebavil se svým jediným bratrem. Už ani pořádně nevěděl proč. Stará křivda. Nepohodli se při rozdělování majetku po smrti rodičů, tvrdili lidé, kteří oba bratry znali. K usmíření nedošlo ani před smrtí. Přišla nečekaně a dřív, než přišlo odpuštění…

pro týdeník Naše rodina Jana Ilčíková