Prosimtě, vyslyš nás a pošli jí ženicha…

Kdy začít s dětmi mluvit o Bohu? Jak předat víru? Jakým způsobem a jak dlouho se s dětmi modlit? Tyto otázky si kladou mnozí rodiče, kteří by rádi vychovávali své děti v bázni Boží. Tyto otázky jsme si kladli i my, ale ono to všechno šlo tak nějak přirozeně.

 

Paní Šípková odnaproti žila sama. Bylo jí 85 let, celé dny vysedávala u okna a pozorovala dění venku. Jednou si jí všimla i naše tenkrát asi 6-letá dcera a ptala se, proč je pořád v okně.

„Víš, Laděnko, té paní zemřel manžel, děti neměli a tak už zůstala úplně sama. Dívá se z okna, aby pozorovala život venku, nemá co dělat, je stará, opuštěná,“ snažila jsem se jí vysvětlit.

„A je jí tam samotné moc smutno, že mami,“ soucitně na mě pohlédla dcera.

Přisvědčila jsem a děti se dál hrály v písku a zdálo se mě, že na paní Šípkovou zapomněly.

Večer jsem děti vykoupala a před spaním jsme se pomodlily. Vedla jsem je k tomu, aby nejdřív poděkovaly za hezké věci, poprosily za odpuštění, když se přes den stalo něco nepěkného a prosit, to nezapomněly nikdy.

„Díky Bože za hračky, které máme doma a že se nám povedly všechny bábovičky na písku a za taťku, aby se dobře vrátil z práce a aby babička už neměla tu křipku…..a prosimtě, víš, paní Šípková je tak sama,………. pošli jí ženicha.“

Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy, ale naše děti myslely prosbu úplně vážně a dvojhlasně zaznělo: Prosime tě vyslyš nás.

 

Mladší Kristýnka nejraději při modlitbě zpívala, dnes chtěla zazpívat Panně Marii.

„No dobře, tak jakou písničku jí zazpíváš,“ povzbuzovala jsem blonďatou princeznu.

Přemýšlela chvilku, koulela modrýma očkama a pak vítězoslavně vykřikla, už to mám a spustila: (dodám jen, že v té době byla populární zfilmovaná pohádka Lotrando a Zubejda , tak písnička pro Pannu Marii byla právě z ní):

„Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme, pod dubem za dubem tam tě oškubem….“ a Kristýnka se natřásala před obrázkem Panny Marie a byla šťastná, že se jí písnička tak povedla.

Večer, když už moje berušky pokojně oddychovaly v postýlkách jsem nad tou večerní modlitbou přemýšlela.

A byla jsem šťastná, že jejich rozhovor s Pánem Bohem byl upřímný. Osobně si myslím, že se musel i Pán Bůh dost ovládat, aby se s chutí nezasmál a Panna Maria i přes „nevhodné“ slova písně byla jistě potěšena, že se s ní naše Kristýnka chtěla rozdělit o svou radost.

Vzpomínám ráda na dobu na mateřské dovolené, kdy jsme s holkama byly pořád spolu.

Kolem našeho domu projela jednou houkající sanitka. To zaujalo pozornost našich děvčátek a ptala se mě, co se děje. Vysvětlila jsem jim, že pospíchá rychle k nějakému člověku, který potřebuje pomoc. Šly jsme k obrázku Panny Marie a poprosily jsme za toho neznámého v ohrožení života. Od té doby, když děti uslyšely zvuk houkající sanitky, samy připomněly: „Mami, pojďme se pomodlit za člověka, co potřebuje pomoc.“

Čekaly jsme třetí dítě a obě děvčátka začala chodit do školky. Ráno po snídani mi na břicho udělaly křížek, pohladily děťátko a připomněly, aby mě poslouchalo. Cestou do školky jsme zpívaly „Anděle Boží“, aby nás chránili naši přátelé v nebi.

Dětský svět je tak krásný, čistý….

Vím, že moje děti neuchráním od zla, že se chtě nechtě s ním setkají a bude je lákat….

Nebudu už mít kontrolu, ale vím, že je má pod kontrolou Bůh a že ty prosté, upřímné modlitby, kterými se moje děti k němu obracely nemohou zůstat v zapomnění.

Slyšela jsem svědectví žen, které se upřímně snažily vychovat děti jak nejlépe uměly a stalo se, že se jejich ratolesti od víry, od Boha později odvrátily. Říkaly, že strašně bolí ta bezmoc, když musí jen přihlížet k tomu, jak jejich děti jdou po špatné cestě, za špatným cílem…..

Také my s manželem děláme ve výchově spoustu chyb…..prožívám někdy obavy, jak dál budou moje děti žít…. Zvolí správnou cestu, budou věrné Bohu? Nebudou si přes všechno pěkné co jsme prožili - víc pamatovat, že bylo doma někdy i pěkně dusno?

Vždycky jsme nezvládli naše spory s manželem řešit v soukromí a někdy byly i děti svědky našich rozepří, nebude jim to na škodu?

Zapsala jsem si slova jednoho italského kněze, který otevřeně vystupoval proti zlu (mafii) a zaplatil za to životem, ten řekl:

„ Žádný člověk není Bohu vzdálen…Bůh miluje svobodu a proto svou lásku nevnucuje. Každý potřebujeme svůj čas, který ani my sami neznáme. On klepe a čeká. Až bude srdce připraveno, samo otevře.“ P.P.Puglisi.

No není v tom kus naděje pro nás rodiče, pro nás všechny, kteří se snažíme předat v hliněné nádobě náš poklad víry?

Jana Ilčíková pro týdeník Naše rodina