Bořím vlastní dům?

 

Na autobusové zastávce jsem vyslechla rozhovor dvou žen.

Během asi 10 minut čekání na autobus jsem si vyslechla tolik věcí!

Stěžovaly si vzájemně na neschopnost svých manželů. Začalo to tím, jak je jejich muži dráždí svou nepořádností: „To si nedovedeš představit, každý kousek oblečení visí někde jinde, zrovna kde mu odpadne, ponožky, trička, kalhoty...“ a stěžování pokračovalo:nic nevrátí na místo, nezavírá dveře, drobí u televize,slíbil děckám do pokoje tu poličku, ale dělá,jako že nic , no prostě hrůza.

Lidé na zastávce se evidentně bavili a to dámám dodalo ještě víc kuráže.

„Ještě, že je tak natvrdlý a nedošel ještě na mé tajné fondy,“ukončila s příjezdem autobusu hovor se smíchem mladá žena. Za ruku vedla asi sedmileté dítě, které celou dobu jen nechápavě přihlíželo.Možná ani netušilo, že byla řeč o jeho tátovi.

 

Měla jsme z toho hovoru zvláštní pocit. Přemýšlela jsem, kde se bere tolik neúcty, tolik pohrdání.

Jakou má Bůh představu o manželství?

„........hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh...“Kor 11,3

Napadlo mě v této souvislosti pár otázek:

Považuji svého muže skutečně za hlavu naší rodiny a dávám mu to najevo?

Nebo raději ironicky poznamenám u kávičky s kamarádkou, že muž je sice moje hlava, ale já jsem ten krk, který s ní hýbe?

Některé ženy ještě než dosednou na návštěvě do křesla, už perou špinavé prádlo své rodiny.

Marie Frydrychová napsala ve své Malé škole lásky:

„Jednou z prvních a zásadních věcí je ono biblické „opustit“. Opustit to znamená plně si do hloubky uvědomit, že moje žena (můj muž) zaujímá od svatebního dne první místo v mém životě, hned po Bohu a nikdo, ani moji rodiče, ani její rodiče, ale ani naše společné děti ji (ho) nesmějí o toto prvenství připravit.“

Jak jsem na tom já? Moje manželství? Je skutečně můj muž můj nejbližší člověk na světě?

Řešíme spolu důležité věci nebo „radši“ rozhoduju sama? Cítí můj muž, že ho miluju takového jaký je nebo mu neustále vyčítám jeho chyby a zlozvyky?

Jeden mudrc kdysi hlásal, že člověk by měl svému manželovi či manželce uznat dvacet „tiků“, tedy dvacet drobných slabostí, které mu „ponechá“, aniž by mu je ustavičně vytýkal.

„Jednou z nejodpornějších vlastností u žen je pomlouvačnost. Kolik špíny naházejí ženy na muže nebo na tchyně. Uvědom si moje milá, že každou pomluvou, každou nespravedlivou kritikou, každou jízlivostí boříš vlastní dům. Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří. Př.14,1“ připomíná slovo Boží Marie Frydrychová.

Jak je tomu unás?

 

Modlitba za manžela:

Pane, stojím před Tebou a modlím se.

Už nejsem sama, na cestě života kráčím spolu se svým manželem a za něho se teď modlím.

Pane, osviť světlem svého Ducha mého manžela a otce mých dětí.

Dej mu sílu k překonání těžkostí všedních dní a dej mu rozhodnost ke konání dobra.

A když si nenajde čas na tiché setkání s Tebou v modlitbě, přijmi, prosím, mou modlitbu za něho. Pane, požehnej jeho práci pro nás a naši vzájemnou lásku.

Jana Ilčíková pro týdeník Naše rodina